Co vás přivedlo k práci zdravotní sestry?
První impuls byl ten, že moje mamka pracuje ve zdravotnictví. Jako malá jsem s ní chodila do práce. Také mně nešla matematika. I má jedna sestra je zdravotní sestrou v Plzni, druhá pracuje ve Strakonicích v laboratoři, takže máme dost podobná povolání. Když se sejdeme všechny pohromadě, tak toto téma převažuje. Všechny se o tom bavíme.

Proč jste si zvolila právě interní oddělení?
Z praxe mě lákala prvontě jednotka intenzivní péče, ale přiřadili mě sem a já nebyla proti. Také jsem chtěla zůstat doma a byla jsem ve strakonické nemocnici na praxi. Jsem tady spokojená.

Co je náplní vaší práce?
Mé oddělení pečuje o pacienty s chorobami vnitřního prostředí jako je třeba cukrovka nebo různá selhání organismu.

Zažila jste už něco hodně nepříjemného?
Nepříjemné zážitky člověk zažívá většinou každou noc. Celkově je pro začínající sestru stresující, když jde na noční službu, je tam sama a je tam někdo se špatným zdravotním stavem, nejen fyzickým, ale i psychickým.

Jak se proti tomu bráníte?
Já hlavně ráda odpočívám. Mám také psa. Nejlepší relaxace je pro mě odpočívat a nemyslet na práci.

Co vás překvapilo ve vašich začátcích?
Práce je úplně o něčem jiném než ve škole. Mít zodpovědnost za všechny pacienty není jednoduché. Práce mě ale naplňuje. Kdyby ne, tak bych ji nedělala.

Co se vám zdá nejtěžší na vaší práci?
Každý člověk je individualita, takže se musí přistupovat ke každému jinak. Jsem také ještě pořád dost unavená, takže přijdu domů a spím. Nejsem totiž ještě zvyklá na směny. Jsou denní, noční a odpolední, někdy dvanáctihodinové. Práce je náročná jak fyzicky, tak psychicky, je to dost nárazové a záleží na pacientech a oddělení.

Jaký je váš osobní postup při kontaktu s pacienty?
Chce to být v klidu a když jsou rozčílení, nevytočit pacienty ještě víc.

Jak předcházíte například syndromu vyhoření?
Když má člověk třeba i problémy doma, tak se od toho musí odprostit. Je dobré mít dobrý kolektiv. Když není, tak je cítit napětí. Konkrétně naše interní oddělení pořádá různé výlety. Byli jsme třeba na kolech. Vedení se o nás stará a to je také důležité.

Jak vypadá vaše uniforma?
Máme modrobílé šaty a klasickou sesterskou informu, což jsou bílé kalhoty a bílá halena. Máme například ještě vestu. Byla bych pro a byla bych moc ráda, abychom mohli nosit třeba místo halen trička.

ADÉLA LÁVIČKOVÁ