Co vás na této práci nejvíc naplňuje?
Když jsem pracovala v Praze, dělala jsem přímo v nemocnici, na transplantačním, kde měl člověk pocit, že opravdu zachraňuje životy. Tady je to zase o něčem jiném. Tady se nedělá žádná velká medicína, ale člověk pomáhá jinak a nepochybuji o tom, že je to méně potřebné.

Měla jste raději práci v nemocnici, nebo jste ráda přestoupila do léčebny?
To je těžké. Před patnácti lety, když jsem byla v Praze, by mě ani ve snu nenapadlo, že bych jednou dělala na LDN. Stejně tak si teď nedovedu představit, že bych šla pracovat někam jinam. Dělám tuhle práci ráda.

Máte někdy období, kdy máte chuť skončit?
Samozřejmě, že ty chvíle přijdou, co si budeme povídat. Někdy vám lidé házejí klacky pod nohy, málo peněz, málo vybavení, ale to je všechno jen ta materiální stránka.

V léčebně pracují asi hlavně ženy. . . Jak takový kolektiv vychází?
Jsme malý kolektiv tvořený převážně ženami, takže se stane, že si vjedeme do vlasů, jak se říká, ale zase to rychle přejde. Zkrátka asi jako v každém jiném ženském kolektivu.

Jak vypadá vaše pracovní uniforma?
Máme dvě možnosti – buď šaty, které se liší podle konkrétní profese (staniční sestra má jiné, klasická sestra či ošetřovatelka také), nebo máme klasické bílé kalhoty a bílou halenu. Co si vybereme, je na nás.

Co máte raději?
Jak kdy. V létě upřednostňuji šaty, přes zimu spíš kalhoty.

Máte nějaký hezký zážitek, na který vzpomínáte?
Do léčebny jsem přestoupila vlastně z JIP, kde s námi lidé prakticky nekomunikovali. Nebyla jsem zvyklá na bližší kontakt s pacienty. Když jsem přišla sem, jedna babička mě chytla za ruku a začala mi povídat, jak jsem hodná, a děkovat. V té době to byl pro mě hezký zážitek. Dneska už to člověk tolik nevnímá, ale potěší to stále.

Myslíte, že byste si zvykla znovu na práci v klasické nemocnici, kde jste dělala dřív?
Tak asi bych si zvykla, kdybych musela, ale popravdě si nedovedu moc představit, že bych tady měla všechno nechat a odejít jinam. Možná ještě tak před deseti lety, ale teď už jsem tady zvyklá, mám tady zázemí, znám kolektiv. . . Já osobně jsem totiž taková, že pokud si někde zvyknu, tak už se mi odtud nechce. Samozřejmě pokud by si to situace žádala, tak bych si musela zvyknout.