Velký vliv na rozhodnutí Olgy Valešové (25) ze Strakonic, že bude pečovat o staré lidi, měla její vlastní zkušenost. „Staraly jsme se se maminkou o prarodiče. Chtěla jsem pak pomáhat dál,“ řekla. Vystudovala Vyšší odbornou školu v Prachaticích a nyní si dálkově dodělává bakalářské studium v Českých Budějovicích.

Jaká je náplň vaší práce v Domově pro seniory v Rybniční ulici ve Strakonicích?

Pracuji jako instruktorka sociální péče a pracuji tady tři roky.

Jaký význam mají slova instruktorka sociální péče?

Znamená to, že se starám o aktivizační činnosti seniory. jsou to různé terapie, vycházky do přírody, výlety, kulturní a společenské akce.

Co vás vedlo k této volbě?

Soužití s prarodiči, kteří byli nemocní a s maminkou jsme se o ně staraly. Našla jsem v tom životní cíl.

O kolik lidí se staráte?

Tady žije v současnosti 120 lidí a jsme tu tři instruktorky. V průměru tedy o 40 lidí, ale prakticky se stýkáme se všemi obyvateli.

Jsou to skupinové nebo individuální postupy?

Obojí. Plánujeme služby a pořadí terapií. Individuální programy jsou určené pro lidi na lůžku.

Pokaždé vás vítají s otevřenou náručí?

Kdepak. Čas od času si vyslechnu, že když jsem mladá a zdravá, nemůžu tomu rozumět a nemůžu cítit co opravdu potřebují. Ale to k tomu patří. Nakonec to vždy zvládneme. Chce to trpělivost.

Vlastní zkušenost i tři roky praxe vás už opravňují k tomu, abyste řekla svůj názor na vztah společnosti ke starým lidem. Jaký je? Dostačující, nebo pochybný?

Mezera je vztahu mladých k seniorům. Měli by se do pomoci v rámci dobrovolnictví starým a nemocným lidem více zapojovat.

Čím si to vysvětlujete?

Malý kontakt. Pamatuji si, že jako mála jsme každé prázdniny jezdili k babičce a dědovi. Dneska je moc práce, mladí vyznávají jiné hodnoty.

Litovala jste někdy svého rozhodnutí starat se o seniory?

Nikdy, jsem tady spokojená. Tahle práce mne naplňuje a uspokojuje.