To je skok! Ze světa adrenalinu, sportování, odvahy a bolesti do světa soustředění, nekonečného biflování a rozšiřování. Jan Kotrh si totiž vybral do rozhovoru učitelku cizích jazyků Lenku Hejmanovou.

Ahoj. Tak pro začátek se nám představ. Kde jsi se narodila, co jsi vystudovala, studuješ a jaký je třeba tvůj oblíbený den v týdnu.

Jmenuji se Lenka Hejmanová a narodila jsem se ve Strakonicích. Na základní školu jsem chodila do Katovic, v Písku jsem absolvovala obchodní akademii a teď studuji na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Můj oblíbený den je jednoznačně sobota.

Poznal jsem tě jako moji doučovatelku anglického jazyka. Jaké vůbec ovládáš cizí jazyky a jaký jsi se naučila jako první?

Jako první jazyk jsem se začala učit němčinu, už na základní škole. Až na střední jsem měla angličtinu a také před pár lety jsme se s kamarádkou pustily do španělštiny. Cizím jazykům se člověk učí celý život a i když dosáhneš vysoké jazykové úrovně, tak opatrně se slovem „ovládáš“.

Zmínila jsi se o cestovaní. Můžeš prozradit, kam tě všude „vítr zavál“ a jestli ti znalost jazyka pomohla v nějaké nečekané chvíli v cizině?

Nejdále mě „vítr zavál“ na jih Spojených států, kde se mi opravdu moc líbilo – počínaje bílými písky na pláži a konče pravými hamburgery (smích). A ano, znalost jazyka mi rozhodně v určitých situacích pomohla. Funguje to jako přímá úměrnost. Čím lépe jazyk umíš použít, tím větší sebevědomí máš, když se ocitneš v situacích, které by tě mohly překvapit. Příklad, který mluví za všechny: moje známá s přítelem, kteří v Americe odevzdali auto zpět do půjčovny, po cestě na letiště zjistili, že v kufru zapomněli svoje příruční zavazadla s doklady a kamerou. Bez angličtiny už by je dnes neměli.

Vím , že se učíš další jazyk, který ti doslova učaroval, jestli se to dá takto říci.

To je pravda. Jazyk, který mě opravdu baví, je španělština, která je nesmírně zvučná a temperamentní. V porovnání s němčinou a angličtinou jsem ve španělštině pouhý začátečník, ale jak jsem se přesvědčila, člověk nemusí být chodící slovník, aby se domluvil a užil si přitom i trochu legrace.


Cítíš se více svobodná, když víš, že se domluvíš skoro po celém světě?

Rozhodně. Ne nadarmo se říká, že kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem.

Zajímáš se o dění ve světě. V které zemi myslíš, že by ses cítila jako doma?

Pokud máš někoho, s kým jsi šťastný, tak nezáleží na tom, kde se nacházíš. Je těžké posoudit, jestli bych se cítila jinde jako doma, nejprve to musím vyzkoušet . . . Důležité je vědět, že máš domov, bez ohledu na to, kde je.

Máš životní cíl, nebo jsi spíše ta, co za životní cíl pokládá cestu?

Myslím si, že je třeba pořád poznávat nové věci i lidi, protože na světě je toho tolik, co bych si přála vidět a zažít. Jakákoliv zkušenost – ať už dobrá nebo špatná – ti ukáže směr další cesty.

Co tě v současnosti baví a naplňuje kromě cizích jazyků? Jaké máš koníčky?

Mou velkou zálibou jsou koně. Začalo to umělými poníky ve školce a dnes už pokukuji po nějakém živém. Jednou se v mé ohradě bude prohánět fríský kůň, minimálně jeden. A samozřejmě také náš pes Kim, osmiměsíční „štěně“ bernského salašnického psa.

Kdyby tě zítra někdo oslovil s dobrou nabídkou práce v cizině, přijala bys ji?

Jsem realista, musela bych zvážit pro a proti s ohledem na závazky, které tu mám. Práce v cizině mě ale láká, kdybych tuto šanci dostala, udělala bych pro to maximum.

A na závěr. Jaká se ti při domluvě stala nejkurióznější věc?

Ve světě jsem se dosud domluvila, ale občas vázne domluva s některými studenty. Vybrala jsem jednu perličku: po hodinovém výkladu slovesa „mít“ mi studentka přeložila větu „I have got a dog.“ (překlad: Mám psa) jako „Mám se dobře – a ten pes tu nemá co dělat.“

Lenka Hejmanová: Narodila se 30. dubna 1986 ve Strakonicích. Na ZŠ chodila do Katovic, střední školu absolvovala v Písku a nyní studuje na JČU v Českých Budějovicích (pedagogická fakulta, obor angličtina – němčina). Baví ji učit na jazykové škole, kde je na brigádě a využívá angličtinu. Jednou by se ráda věnovala překladům a tlumočení. Mezi její velké koníčky patří v každém případě cestování, ráda by se podívala na hodně míst na Zemi. Nejvíce ji lákají sluníčkem vyhřátá místa s horkým pískem na plážích, s palmami a přátelskými lidmi okolo. Ráda jezdí na koních a čte.