Na vodňanské náměstí přijíždím v úterý 20. července krátce po jedenácté hodině dopolední. Až při vjezdu do křižovatky u kostela, odkud je na náměstí rozhled, si uvědomuji, co je vlastně za den. Úterý. Den, kdy jsou snad odjakživa ve Vodňanech trhy, které, pro mě z nepochopitelných důvodů, stále lákají do rybářského města mraky lidí.

Pochopitelně i věčně prázdné parkoviště je dnes zaplněné. Najdu místečko, koupím parkovací lístek a vyrážím korzovat po náměstí. Ve Vodňanech to samozřejmě znám, jezdím sem odmala, ale tak jako to už při těchto reportážích bývá, opět je vidím zcela jinýma očima a všímám si i věcí, které mě nikdy dřív nezajímaly.

Je doba oběda, a tak mě napadne, kam bych se tady asi zašla najíst. A jelikož je hezky, rozhodně bych upřednostnila venkovní terasu. Pokud vnímám opravdu jen náměstí, terasy tu vidím dvě, z nichž jen na jedné bych dostala oběd. To není velký výběr, ale na druhou stranu, v okruhu několika metrů od náměstí by se našlo několik dalších.

Místo posezení u oběda jdu ale dál a narážím na dvojici dam, s nimiž si o jejich městě chvíli povídám. „Ve Vodňanech bydlím už 62 let. Nemám si tu na co stěžovat a rozhodně bych neměnila,“ říká jedna z nich – Věra Láchová. Jarka Pouzarová, která stojí vedle, přikyvuje. „Líbí se mi naše náměstí i celé město Vodňany. Nic mi tady nechybí,“ konstatuje. „Vždyť se tady rozhlédněte. Máme tady všechny potřebné obchody, domy na náměstí mají pěkné nové fasády. Je znát, že se pan starosta o Vodňany dobře stará,“ doplňuje Láchová.

S podobnými názory jsem se setkávala i dál. Pro místní obyvatele je město ideální, ale co pro turisty? Miroslava Bíska z Vodňan jsem se zeptala, kam by mě jako turistku poslal. „Popravdě pro turisty toho tady moc nabídnout nemůžeme. Určitě bych vás poslal do infocentra a do galerie, ale jinak mě nic nenapadá,“ odpovídá. Jako obyvatel je tady ale také spokojený. „Vodňany se mi líbí, žije se mi tu dobře. Jediné, bez čeho bych se tu obešel, je asi parkovací automat. Jsme malé město a myslím, že bychom se bez něj obešli, ale to je opravdu asi jediné,“ dodává.

Bezproblémové parkování

Ve srovnání s jinými městy považuji parkování ve Vodňanech za téměř ideální. Ještě se mi nestalo, že bych tady nenašla místo, a navíc pět korun za hodinu není taková katastrofa.

Co už bych ale tolik neopěvovala, je kamenná dlažba, která je po celém náměstí. Vím, že je to na náměstích běžné, ale to nezmění fakt, že se po takovém terénu špatně chodí i jezdí.

Také přechody pro chodce mi nepřijdou úplně ideálně řešené. Většina lidí tu silnici přechází mimo ně, protože pokud by chtěli dodržovat silniční pravidla, museli by ujít několik metrů navíc. Ale pravdou je, že tenhle problém asi nemá řešení, pokud by nebylo na náměstí přechodů několik vedle sebe. Zkrátka je tento úsek komunikace brán spíše jako součást náměstí než jako vozovka, kde jezdí auta.

Je patnáct minut po poledni a moje hodina na vodňanském náměstí je u konce. Během ní se začali trhovci balit a pomalu z náměstí mizet a spolu s nimi i auta na parkovišti. Před hodinou tu bylo téměř plno, teď bych to nazvala poloprázdnem. Nasedám do auta a vyklízím další parkovací místo. . .