Na řece Otavě měli plavci své vaziště, své plavecké hospody. Na Podskalí za pivovarem kdysi v dávných dobách jedna taková hospoda stávala. Později však byla nahrazena známou výletní restaurací. Ani ta už dnes také neexistuje. Dodnes jsou však ve skále na protějším břehu pod pomníkem F. L. Čelakovského zachovány dva železné kruhy, k nimž plavci vory přivazovali. Tyto kruhy jsou vzpomínkou na voraře, díky kterým se dopravovalo dříví ze šumavských hvozdů až do Prahy. Po odpočinku vorařů na Podskalí byly vory pod městem spojovány v delší útvary, a to v místě, kterému se říkalo „holcplac“. Zde se také přibíralo dřevo stažené z okolních lesů. Vory však nevozily jenom dříví, ale také brambory, máslo, tvaroh, vejce a drůbež. Poslední vor proplul Podskalím za druhé světové války.

Voroplavba, neboli doprava dřeva ve svázaném stavu po vodě, existovala na dolním toku Otavy již ve středověku. K jejímu největšímu rozmachu došlo v 19. století. Postupně byl splavněn celý téměř 113 kilometrů dlouhý tok, vory se staly důležitým dopravním prostředkem. Plavba ze Strakonic do Prahy trvala v závislosti na stavu vody dva až tři dny.

Romantické Podskalí patřilo vždy k oblíbeným místům vycházek strakonických občanů. Kdysi sem mnohé, kromě přírodních krás, lákala i možnost posedět ve známé výletní restauraci, jiní se přicházeli vykoupat v říční plovárně, kde bylo možno zapůjčit si i loďku. Oba břehy řeky Otavy spojoval přívoz.

Magdaléna Kadaňová