Pan E. M. byl 28. listopadu 1957 bývalým Vojenským obvodovým soudem (VOS) v Č. Budějovicích uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti a odsouzen k odnětí svobody na dva roky.

Nepřevzal zbraň

Činu se měl dopustit tím, že po nastoupení vojenské základní služby začátkem listopadu 1957 u českobudějovického vojenského útvaru odmítl převzít osobní zbraň s tím, že by se to příčilo jeho náboženskému přesvědčení. Rozsudek nicméně právní moci nenabyl, protože 1. prosince 1957 bylo prezidentem a vládou vydáno rozhodnutí o amnestii. Bývalý VOS pak stíhání pana E. M. zastavil a propustil ho z vazby.

A právě toto rozhodnutí VOS po více než půlstoletí napadla ministryně spravedlnosti stížností k nejvyššímu soudu ČR (NS).

Konstatuje, že je zřejmé, že obviněný E. M. se vyhýbal plnění své služební povinnosti pouze z důvodu svého svědomí a náboženského přesvědčení.
Poukázala mj. na nález pléna Ústavního soudu z března 2003 a navazující rozsudek NS v obdobné věci. Z nich vyplývá, že nelze považovat odmítnutí konání vojenské služby z náboženských důvodů za trestný čin.

Zdůraznila, že zastavení stíhání se jeví jako rozhodnutí ve prospěch obviněného, ale toto milostivé opatření neodstraňuje všechny právní a společenské důsledky odsouzení pro trestný čin, například z práva na odškodnění za nezákonně vykonanou vazbu. E. M. v ní byl asi jeden měsíc.

Podle ministryně není pochyb o tom, že trestní stíhání obviněného nemělo být vůbec zahajováno, a bylo-li, pak mělo být zastaveno s tím, že jde o čin, jehož nebezpečnost pro společnost je nepatrná. Což by byl postup pro obviněného jednoznačně příznivější.

Porušení zákona

Řízení ve věci pana M. mohl NS přezkoumat jen ve značně omezeném rozsahu vzhledem k tomu, že jeho trestní spis byl už skartován. Z obsahu rozhodnutí nicméně NS dospěl k závěru o tom, že zákon porušen byl.

Podle trestního zákona ve znění platném v roce 1956 měl být ten, kdo se úmyslně vyhne plnění služební povinnosti nebo služebního úkonu tím, že padělá listinu, předstírá nemoc, použije jiného úskoku nebo se odvolává na náboženské nebo jiné přesvědčení, potrestán odnětím svobody až na pět let.
Obviněný E. M. odmítal převzít zbraň a konat jakýkoli výcvik, který je přípravou k boji, neboť je to v rozporu s jeho náboženským přesvědčením svědka Jehovova.

Z přechozího nálezu ÚS vyplývá, že bylo–li takové jednání reálně projeveným osobním rozhodnutím diktovaným svědomím, na kterém se maximy plynoucí z víry či náboženského přesvědčení toliko podílely, pak svým jednáním pouze uplatňoval již i Ústavou 9. května zaručené právo na svobodu svědomí a náboženského přesvědčení.

Ačkoli citovaná ústava deklarovala svobodu svědomí, zároveň ji nepřípustně omezila ustanovením, že tato svoboda nemůže být důvodem k odpírání plnit občanskou povinnost uloženou zákonem.

Vzhledem k tomu nelze podle ÚS považovat takové odmítnutí konání vojenské služby roku 1953 za trestný čin. Proto NS zrušil napadené usnesení o amnestii, ale i před tím vydaný rozsudek bývalého VOS v Českých Budějovicích z listopadu 1957. Obviněného E. M. obžaloby zprostil s tím, že v žalobě označený skutek není trestným činem.