Štafeta Strakonického deníku se opravdu pěkně rozjela! Tentokrát je jejím hostem mladá Američanka Leah Cox, která na strakonickém gamnáziu externě učí angličtinu. Pomyslnou štafetu jí předal Jozef Štefančík.

Každého bude jistě zajímat, jak se mladá žena dostala z Davenportu v USA do Strakonic a co ji vede k tomu, že zde již devět let setrvává.

Přijela jsem do Čech v roce 1998 na celé léto učit angličtinu na English Campech. Byl to silný zážitek a prožívala jsem, že tu mám být a že jsem tady jako doma. Chtěla jsem nějak sloužit českým studentům s angličtinou nebo věnovat se mládeži. Organizace, která pořádala ty anglické kempy, KAM, mě nakonec přijala jako místní pracovnici a v roce 2000 jsem začala bydlet v ČR. Do Strakonic jsem se stěhovala v roce 2007, protože Elim (můj sbor v Písku) dělal English campy pro Strakonice a tady se začala tvořit taková skupina mládeže. Chtěla jsem pomoct, tak jsem přijela. A jsem tady hodně spokojená, mám moc ráda naši bandu z campu, English clubu, Elimu. Také mám ráda strakonickou komunitu.

Jaké pro tebe bylo první setkání s mladou českou populací? Pamatuješ si ještě na své prví pocity? V čem se nejvíc naše národy na první pohled odlišují a v čem spatřuješ rozdíl i po letech pobytu v Čechách?

Poprvé jsem se s mladými Čechy setkala v roce 1998 na English campech. Můj první dojem byl ten, že česká mládež je velice inteligentní, přemýšlivá a skromná. Fascinovalo mě, kolik mladých bylo schopno vyjadřovat se pro ně cizím jazykem. Překvapilo mě i množství ateistů (nebo spíše agnostiků) mezi nimi. Nejspíš ani ne v důsledku jejich volby, ale především proto, že žádné věřící ani neznali. Měli nějaké zkreslené pohledy na křesťanství, třeba jedna holka věděla, kdo je Ježíš jenom z Jesus Christ Superstar. Dneska to je trošku jinak, studenti i čtou biblické příběhy ve škole. A i když si stále myslím, že česká mládež je inteligentní a přemýšlivá, ta skromnost je jiná. Třeba předtím, když jsme jeli na výlet s mládeží, lidi dali šťávu nebo studený čaj do láhve od Coly, když jsem si, jako blbec, koupila drahou Colu na nádraží. Ale teď to je skoro naopak, dám vodu z kohoutu do láhve a mládež si koupí Colu v bufetu. Asi důvod taky bude ten trapný kurz dolaru ke koruně. Jinak, myslím si, že dnešní mladí studenti jsou jiní než před 10 lety. Přijde mi, že jsou více sebejistí a odvážní, více materialističtí, ale zároveň více otevření k duchovním věcem a vůbec. A jsou skvělí.
Myslím si, že ty rozdíly mezi US a CZ ani nejsou dnes moc velké. Je pro mne vždy těžké odpovídat na tu otázku – jsem tady tak dlouho, že možná ztrácím kontext, nebo ještě víc protože vím, že je tolik výjimek, že pro mě je těžké říci ty věci obecně. Ale abyste věděli – protože všichni se ptají na počasí – v Iowě, kde jsem vyrostla, máme úplně stejné počasí a klima, i když teď tam je sníh a méně stupňů.

Vím, že hodně cestuješ jak po krajích českých a moravských, tak i po Evropě. Prozradíš nám místa, která ti utkvěla v paměti a která svým přátelům doporučuješ navštívit?

Moje současně nejoblíbenější město v Evropě je Řím. Byla jsem tam na jaře 2006 a bylo to úžasné. Jídlo bylo neskutečné a Via Appia Antica a katakomby . . . nemám slov. Podle mne je nejlepší pláž v Chorvatsku na Dugi Otok u Veli Ratu. Moje oblíbená česká města jsou Olomouc, Praha a Český Krumlov. Byla jsem s týmem Američanů na jižní Moravě v Pálavě, tam je také krásně. A samozřejmě miluji Strakonice.

A co Strakonice, nebo jejich blízké okolí? Vnímáš zde něco jako možný magnet pro turisty? Napadá tě nějaká drobnost, která by moc nezatížila rozpočet města, ale prospěla by jeho obyvatelům, návštěvníkům?

Když tady mám nějaké hosty, což je docela často, ukážu jim náš hrad, strakonický Stonehenge a Podskalí (hlavně v létě). Když je hezké počasí, je nejlepší sedět na terase U Papeže a dívat se na Otavu a hrad. Pár věcí, které bych přála Strakonicím: nekuřácká kavárna (asi mám na mysli něco jako Starbucks – sorry, ale jsem Američanka!) a náměstí, které není ulice.
Co se týká nějakých návrhů na zlepšení, tak bych si půjčila ten tvůj nápad, Mr. Štefančík: „Jinak příjemnou návštěvu letního koupaliště kazí fakt, že tam není možnost bezpečného uložení různých cenností (doklady, peněženka, mobil, klíče od bytu, auta, atd.), které s sebou člověk běžně nosí. Přitom řešení není nijak geniální ani náročné. Stačily by menší uzamykatelné skřínky umístěné před okýnkem pokladny (třeba i mírně zpoplatněné) a zážitek z návštěvy koupaliště by byl hned méně stresující.“

Pro tvé známé není tajemstvím, že velice dobře vaříš i pečeš. Osobně pokládám tvé mexické speciality za jedny z nejlepších, jaké jsem kdy ochutnal. Jaký máš vztah k české, případně slovenské kuchyni, a co ti třeba schází na zdejších stolech nebo v nabídce místních obchodů?

Jéé, díky! Moc mám ráda jídlo a nejoblíbenější jídla z ČR a SR jsou: brynzové halušky (hlavně od paní Štefančíkové), polévky (kromě dršťkové – fuj), svíčková, bramborové knedlíky se zelím a vepřovým masem a další. Občas je pro mne těžké najít hnědý cukr, černé fazole, wasabi a nějaké to ostřejší koření (chilli powder) a moc mi chybí lístky koriandru.

Když už jsme u těch příjemnějších oblastí života, našla jsi zde něco, na čem si ráda pochutnáš a běžný Američan to nezná, něco, čím třeba potěšíš své známé, rodinu v Americe?

Jasně, pivo – české pivo je fakt nejlepší – a také čokoláda, chléb a pečivo vůbec. Mně se zdá, že české mléčné výrobky jsou extra kvalitní: mléko, sýry, jogurty, atd. Také jsem poslala domů medovinu, becherovku, moravské víno a slivovici. Pro zdraví.

Na závěr nám ještě prozraď, jak prožíváš a vnímáš Vánoce v Česku. Liší se v něčem podstatném od těch strávených za oceánem?

Teď mi hodně chybí moje rodina, ale i přes to – Vánoce jsou tady okouzlující. Minulý týden jsem byla s kamarády na adventních trzích, a když jeden sbor zpíval koledy, kamarádka mi řekla, „To musí být pro tebe skvělé!“ a fakt měla pravdu. U nás nemáme moc vánočních tradic, jako trhy, zlaté prase, kapr… Užívám si moc vaše tradice. Jsem ráda, že jsem tady - a doufám, že moje rodina také bude moci někdy prožívat české vánoce.
Chtěla bych vám popřát krásné Vánoce a nový rok! Ať láska vládne ve vašich srdcích, naděje ve vašich myslích a pokoj ve vašich rodinách. Ať prožíváte boží lásku a požehnání teď i v roce 2010!


Narodila se v roce 1975 ve státě Iowa, ve městě Iowa City v USA. Po střední škole pokračovala ve studiu na Augustana College v Illinois. Je vystudovanou učitelkou výtvarné výchovy pro základní školy. Tuto práci po škole také vykonávala, ale delší dobu pracovala jako sociální pracovnice v domově pro týrané ženy a děti. V České republice žije od roku 2000, kdy přijela do Českého Těšína a věnovala se zde práci s mladými lidmi. Ve Strakonicích bydlí od roku 2007. Svůj čas se snaží rovnoměrně dělit mezi biblické skupinky, English campy, soukromou výuku anglického jazyka, anglickou konverzaci, English Club a příležitostnou výuku AJ na Strakonickém gymnáziu. Její zdejší dobrovolnou činnost zastřešuje KAM (Křesťanská akademie mladých). Je svobodná, nesportuje, ale zato ráda tančí, čte si a nahlas se směje.