V letošním roce probíhá rekonstrukce Strakonického hradu.

Ne, nebojte se. Kameny zůstanou na svém místě a střecha se jen trochu rozjasní novou krytinou. Při bourání příček se nacházely staré cihly se znamením osmihrotého kříže. Jsou to výrobky maltézské cihelny v Mutenicích, po níž zůstalo ostudné prázdno.

Škoda té pozoruhodné technické památky! A právě tyto cihly stojí na počátku tajuplného příběhu, který se donedávna tradoval v jedné rodině.

Byl to E.T.?

Jejich předek býval cihlářem na panství maltézských rytířů ve Strakonicích. Měl za povinnost obcházet panské pece, pálit v nich za pomocí dělníků cihly a dohlížet na kvalitu a množství výrobků. I sedláci ze široka a daleka jej často žádali o radu, když si chtěli například vypálit ve svých vápenkách trochu vápna, neboť muž byl odborník na slovo vzatý. Byl stále na nohou a znal v okolí města kdejakou pěšinu, strom či kámen. Chodíval tak i často v noci, protože byl kurážný a strašidel se nebál, natož lidí, vždyť byl všude tuze oblíbený.

Avšak jednou přišel domů zamyšlený, až si toho panímáma všimla. Aby tak byl nemocný . . . A tak se vyptávala, celá zneklidněná, až jí to všechno vyložil. „Šel jsem včera z Katovic k Mnichovu. Byla jasná měsíční noc a ticho jak v kostele. Najednou jsem viděl na vedlejším poli temnou postavu. Plouhala se mezi stébly a bylo to tuze divné. I volám, aby dotyčný za mnou vyšel na cestu a už nebloudil. Jenže žádná odpověď. Zastavím se, postava též. Pomyslel jsem si, že mne smysly šálí a že je to třeba můj vlastní stín. Ale ten byl za mnou. A tahle divná osoba plula po poli jako by se vznášela. Popadl mne strach, jaký jsem nikdy nezažil. Vytáhl jsem z kapsy růženec a tiše se ve stoje modlil. Asi dva desátky. Podívám se kradmo do pole, je tam stále!

Pak ten přízrak zvedl ruku vzhůru, bledne, mizí, až se rozplynul ve vzduchu jako ranní mlha. Po chvíli jsem se vzpamatoval a došel na to místo v poli. V osení bylo vypálené kolo!“

„Nic se netrapte, pantáto, a jděte spát,“ utěšovala žena svého muže. „Ale to povídám, nikomu ani muk, kdovíco to znamená,“ povzdechl si cihlář a odebral se na kutě.

Jenže za tři dny zemřel. Byl to zdravý a statný muž.

Kruhy v obilí

Mám ve své sbírce několik tisíc pověstí a jen několik se jich týká paranormálních jevů, jako tato historie. Věrohodnost svědectví stojí na několika faktech.

Muž byl střízlivý. Patřil k technicky vzdělané vrstvě obyvatelstva počátku 19. století. Jakýsi tehdejší inženýr a skeptik. Pohyboval se ve známém prostředí.

Perlička nakonec. V 90. létech 20. století byly kousek odtud směrem na západ objeveny kruhy v obilí. (Z trilogie Prácheňský poklad)

Autor: Ondřej Fibich