Jan Andreska (46) vyrůstal v zoologické zahradě na Hluboké, kde byl jeho otec správcem. Tady s tatínkem pozoroval život zvířat a získával základy zoologie. Teď se tam vrací jako profesionální zoolog a vysokoškolský učitel Pedagogické fakulty Karlovy univerzity v Praze s výstavou unikátních fotografií, které pořídil na své první cestě po Jižní Americe a Galapágách. „Zoologická zahrada, už tehdy specializovaná na českou a slovenskou faunu, byla pro mě vždy zdrojem pracovní inspirace, takže jí teď alespoň něco vracím,“ říká Jan Andreska, jehož výstavu „Galapágy 2008“ již viděli studenti Pedagogické fakulty v Praze a návštěvníci budovy Prezidia Akademie věd České republiky na Národní třídě.

Z Evropy jste odletěli v lednu, vzpomenete si na první dojem po příletu na Galapágy?

Když na Galapágách vystoupíte z letadla v pravé poledne, je to šok, protože se ocitnete na rovníkovém slunci. Máte pocit, že nesnesitelný sluneční žár vás usmaží za pět minut jako vajíčko. Protože jsem den předtím ztratil čepici, okamžitě jsem si šel koupit novou. Naštěstí jsme přiletěli na počátku období dešťů. Končilo dlouhé suché období a my ještě cestou z letiště zažili vydatný tropický déšť. Toto období nepřichází pravidelně, takže jsme vlastně měli štěstí, protože po dešti se začaly dít věci. Tamní vegetace začala velmi rychle rašit a zvířata ožila jako u nás na jaře.

Vyjeli jste jako turisté, ale chovali se jako přírodovědná expedice. Jaký cíl jste sledovali?

Poznat, nafotografovat a nafilmovat Jižní Ameriku a především Galapágy, které jsem chtěl vidět na vlastní oči.

Dařilo se?

Pro fotografy je spalující rovníkové sluníčko nebezpečné, fotografovat například v poledne je prakticky nemožné. S podobnými podmínkami se člověk setkává v Evropě pouze na sněhu nebo bílých plážích, takže slušné fotky se daly udělat ráno, hodinu po východu slunce, a večer, hodinu před jeho západem.

Kolik jste udělal snímků?

Během cesty po Jižní Americe asi tři tisíce, na Galapágách kolem osmi set.

To muselo být hodně náročné.

Pro mě jako pro zoologa to bylo především emocionálně velmi vyčerpávající. Každé zvíře, každá rostlina byly pro mě obrovským zážitkem. Zachytit všechno v tak krátkém čase bylo nemožné. Připadal jsem si jako člověk, který se ocitl uprostřed orientálního trhu a snaží se všechno spatřit během krátké chvíle.

Kolik jich uvidíme na výstavě?

Samozřejmě jen výběr, odhaduji to na čtyřiadvacet zvětšenin 30x 40cm. Ale v prezentaci, která je součástí úvodní a závěrečné přednášky v zoo na Ohradě, je fotografií sto padesát. Přednášky jsou plánovány 3. července a 31. července od šestnácti hodin. V píseckém muzeu se přednáška uskuteční 24. září.

Splnila cesta vaše očekávání?

O Galapágách jsem ledacos přečetl a musím říci, že od Darwinovy návštěvy v roce 1836, kterou popisuje ve své knížce Přírodovědcova cesta kolem světa, se na tomto sopečném souostroví ledacos změnilo a zároveň mnoho nezměnilo. Zvířata, jak popsal už Darwin, tam ztratila plachost, řada ptáků i schopnost létat. Na fotografii jsem zachytil drozdce, kteří na nás loudili vodu a nakonec nám pili z dlaní stejně, jak to popisuje Darwin. Takže ptáci jsou stejní, leguáni taky, přibyli lidé, turisté i stálí obyvatelé. Geologie zůstala stejná. Přibyla invazní fauna i flora. A z původních čtrnácti želvích poddruhů přežilo pouze jedenáct.

Návštěvy turistů na Galapágách už nejsou omezené?

V osmdesátých letech minulého století byl návštěvní limit deset tisíc turistů ročně, ale v roce 2007 už Galapágy navštívilo sto třicet tisíc turistů! Nicméně správa národního parku vyvíjí intenzivní snahu ostrovy chránit a dělá to docela dobře, i když tam dnes přistává až tři tisíce lidí týdně. Na ostrovech jsou vyznačené cesty, průvodci musí mít licenci a odpovídají za své turisty. Byl jsem svědkem, že náš průvodce poctivě sebral každý odhozený papírek od bonbonu nebo od filmu. Na plážích téměř chybějí odpadky vyplavené mořem, běžné v celé jižní Evropě. To se mi pochopitelně líbilo. Je to samozřejmě tím, že jsou tam za prohřešky proti přírodě velké tresty. A nejhorší je pro průvodce ztráta licence, neboť tím ztratí možnost obživy.

Jako pedagog preferujete znalosti ověřené v terénu. Vrátíte se na Galapágy?

Rád bych se tam vrátil, samozřejmě. Ale míst, která mne zaujala a kam bych se jednou rád vrátil, je mnoho, a ještě víc je takových, která jsem ještě neviděl, a mám pocit, že mi to chybí. Říkám tedy poctivě, že vlastně nevím.

Galapágy, španělsky Islas Galápagos, je název ekvádorského souostroví 19 velkých a mnoha menších sopečných ostrovů ve východní části Tichého oceánu asi 1000 km západně od Ekvádoru. Jsou známé zvláštními druhy zvířat, které na ostrovech žijí, např. prehistoricky vyhlížejícími ještěry a obřími suchozemskými želvami. Galápago znamená španělsky želvu - název tedy znamená „želví ostrovy“. Charles Darwin, jehož dvousté výročí narození si letos připomínáme, navštívil Galapágy v roce 1836. Z poznatků, které tam získal během pětitýdenního pobytu, pak čerpal celý život.


Autor: Petr Pučelík