close Rusové před domem Karla Přerosta na Podsrpu. info Zdroj: Karel Přerost zoom_in Karlu Přerostovi z hájenky na Podsrpu bylo 18. srpna 1968 pouhých 38 let. O tři dny později už byl občanem státu okupovaného vojsky Varšavské smlouvy. „V té době jsem dělal fořta a po lesích jsme hledali ruské vojáky. Třeba na Podsrpu měli udělanou velkou zemljanku a v té byl štáb," vzpomíná. Měli telefonní číslo na ÚV KSČ, kam své „nálezy" volali.

Když k zemljance jeli 
s hajným na motorce poprvé, udála se věc, která je mohla stát život. „Na cestě stály náklaďáky. Chtěl jsem je objet a jak jsem počítal auta, najel jsem na pařez a spadli jsme i s motorkou. Hned nad námi stáli Rusáci se samopaly a křičeli Daváj, daváj, nazad," vzpomíná bývalý fořt.

Ještě 20. srpna neměl nikdo v republice tušení, co bude následovat. Karel Přerost to věděl, ale nevěřil. „Měli jsme ve Vídni tetičku. Jednou jsme jeli my k ní, podruhé ona k nám. Tenkrát, 20. srpna 1968, ale 
k nám odmítla jet. Říkala: Zítra vás obsadí. Nevěřili jsme jí," dodává.

close Rusové před domem Karla Přerosta na Podsrpu. info Zdroj: Karel Přerost zoom_in Když na srpnové dny vzpomíná, vybaví se mu zmatek mezi ruskými vojáky. „Vůbec neměli tušení, kde jsou a co tu dělají. Opravdu byli přesvědčeni, že jedou potlačit kontrarevoluci," tvrdí Karel Přerost.

K tomu ještě přidal poznatek o bídě. Rusové, kteří byli v okolí Podsrpu, se živili brambory z nedalekého pole a pili vodu ze studánky Panny Marie u Dobré Vody. „V ní se tenkrát dokonce myli," zakončil své vzpomínání Karel Přerost.