Logo Deník na návštěvě.Zdroj: Deník

Současná doba plná omezení, která zasáhla i kulturu, přináší jasnou otázku, jak se se situací popralo a pere Městské muzeum v Blatné?

Petr Chlebec: Nebudu zapírat, je to únavné být stále zavřený. Práce v muzeu sice nikdy nekončí, zejména ta vnitřní, kdy provádíme revize starého sbírkového fondu, modernizujeme muzeum a připravujeme se na další projekty pro rok 2021. Ale bez návštěvníků a přímého kontaktu je to jako hrát pro prázdný sál. I tak se nenudíme a neskládáme ruce do klína. Připravujeme výstavu "Věci", Výstavu růží, která navrací Blatnou k tradici města růží, výstavu ke stému výročí založení muzea nebo tradiční fotofestival a akce jako Jom Ha Šoa, Mezinárodní den památek a historických sídel, Noc muzeí nebo Den otevřených ateliérů.

Doba covidu nás naučila dělat věci jinak. Také jste měli pár netradičních projektů, můžete nám je připomenout?

To ano. Minulý rok stejně jako letošní byl pro nás výzvou bez jasného výsledku. Transformovat akce pro online prostředí znamenalo učit se rychle a při tom promýšlet všechny výhody i nevýhody takových prezentací.

První takovou loňskou akcí byl asi Mezinárodní den památek (18. dubna) na téma proměny ulic. Obyčejně při něm pořádáme komentovanou prohlídku s panem Jiřím Sekerou. To nebylo možné uskutečnit, a tak jsme využili připravené materiály z muzea (archivní fotografie a pohlednice) a doplnili jsme je o komentáře, které pro nás nahrál náš IT technik Jannis Corakidis. Během pár týdnů mělo toto video cca 6000 zhlédnutí a na sociálních sítích to lidé kvitovali. To nás povzbudilo, a tak jsme do online prostředí předělali i akci Jom Ha Šoa, do které se tradičně zapojila paní starostka Kateřina Malečková a přečetla na kameru jména zavražděných blatenských občanů.

Nově nastalá situace zapojila muzeum i do dalších akcí Centra kultury a vzdělávání Blatná, na kterých jsme dříve participovali převážně jako součást pracovního týmu. K takovému prohloubení spolupráce došlo u akce Jazzday, kterým 8. května připomínáme osvobození Blatné a konec druhé světové války. Od 1. do 8. května jsme připravili ve spolupráci s Michaelou Sikorovou fotografie a videa k tématům druhé světové války a osvobození. Míša vybrala jazzovou hudbu, která doprovodila každé video a Jannis Corakidis namluvil doprovodné texty. Zde se ukázalo, že někdy míň je více, a tak byla většina videí formována do podoby krátkých exkurzů do minulosti Blatné.

Většina akcí se koncentrovala na léto a sklidila nebývalý úspěch. Zima nás však uvrhla znovu do omezování. Naposled se nám podařilo ještě uspořádat Fotofestival, ale seminář Prezentace dějin v malých muzeích byl již v komorní formě a museli jsme jej upravit pro youtube, aby 65 dříve přihlášených posluchačů mohlo vyslechnout připravené referáty online. Ztratilo to ovšem ten punc setkávání muzejních pracovníků, kteří při těchto příležitostech navazují nové kontakty a vyměňují si zkušenosti.

Nyní je v Blatné novinkou akce Za vitrínou…

Připravila ji Pavlína Eisenhamerová. Za vitrínou blatenského infocentra se každý týden objeví nové obrazy místních umělců a lidé procházející po ulici se mohou tímto redukovaným způsobem přiblížit k umění z Blatenska.

Na co se návštěvníci muzea v Blatné mohou těšit, až se muzeum znovu otevře?

Především se můžete těšit na výstavu „Věci“ O každodenních předmětech našich předků“. Na této výstavě vám budou prezentovány netradiční a zvláštní předměty, které známe z mnohých pořekadel, ale ani nevíme, o čem mnohdy mluvíme. Zjistíte tu, co to je motovidlo a jak vypadalo. A nezůstanete jen u vizuálních vjemů. Mnohá řemesla si budete moct vyzkoušet na vlastní kůži. Myslím, že to bude zážitek, když si budete moct vyzkoušet práci ševce, košíkáře, pradleny a dalších.

Taky nově připravujeme další Kufříky všemi smysly – Vrcholný středověk. Jedná se o edukační moduly obsahující modely hmotné kultury, které si děti a veřejnost budou moci vyzkoušet na vlastní kůži. Tematicky se zaměřují na regionální kulturu. Nyní jsou připraveny kufříky pro dobu předdějinnou s modely z pozdní doby halštatské, z doby Keltů a Slovanů na Blatensku. Modely vycházejí z originálních předmětů uložených v Městském muzeu Blatná, a tak se děti mohou seznámit s minulostí regionu Blatenska opravdu všemi smysly. Vše je doprovázeno pracovními listy, které chceme ještě podpořit online prezentací, abychom usnadnili případnou práci učitele ve škole nebo edukátora v muzeu či podobné instituci. Cílem projektu bylo propojit více školy a muzeum, a proto si učitelé tyto kufříky i materiály budou moci zapůjčit do škol v regionu, a to zdarma. Učitelé ze ZŠ J. A. Komenského a T. G. Masaryka se také aktivně zapojili do tvorby projektu, za což jsem jim velice vděčný. Doufám, že tento prvotní počin bude mít úspěch a v letošním roce budeme moct pokračovat v přípravě dalších modulů.

Dá se říci, že se vám zavření z nějakého důvodu hodilo? Třeba jste stihli nějakou práci, která se za provozu udělat nedá…,.

Neřekl bych „hodilo“, ale pravdou je, že jsme se s kolegyní Michaelou Mikešovou mohli vrhnout na revize archeologické sbírky, která ji potřebovala jako sůl. Dokončili jsme ji teprve nedávno a podařilo se nám identifikovat mnohé předměty bez čísel a najít i některé drobné skvosty. Příkladem za všechny by mohla být drobná plastika beránka, resp. jen fragment beraní hlavičky z pozdní doby halštatské (6. – 5. stol. př. n. l.), která byla označena jako ulomené ucho nádoby. Ukázalo se, že je to jedna z mála zoomorfních plastik z této doby v Česku. Druhým takovým objevem byla malá keltská šperkařská kovadlinka, která byla původně identifikována jako hřebík. Takové maličkosti vám někdy udělají velkou radost a ještě více, pokud je můžete prezentovat veřejnosti.

Nejde zmínit váš odchod z blatenského muzea. Na jaké pozici jste tu působil, byl to po celou dobu historik, dokumentátor?

V Blatné působím na pozici historika a dokumentátora od 1. 4. 2014 a budu končit 1. 4. 2021, tedy sedm let jsem tady pracoval. Nevím, zdali se dá říct, že jsem byl celou dobu na této pozici, protože v malém muzeu si vyzkoušíte i roli trhače lístků, stěhováka, uvaděče, kurátora sbírek a výstav, knihovníka, řidiče atd. Dneska mi to ani nepřijde jako tak dlouhá doba a rozhodně jsem na začátku nečekal, co všechno tady zažiju.

Když se ohlédnete zpět, je za vámi vidět kus práce. Na co jste nejvíce hrdý? Co se povedlo a je něco, co se nepodařilo nebo nestihlo?

Jako největší úspěch bych počítal expozici Muzeum všemi smysly, která se svou formou a pojetím vymyká všemu, co je pro návštěvníky muzeí běžné a dle mého názoru taky mnohdy nudné a nezáživné. Nicméně tento projekt neberu čistě za svůj, ale velkou roli na tom měla i má již odešlá kolegyně Taťána Fryštáková, se kterou jsme se výtečně doplňovali. Musel bych jmenovat asi i těch cca 50 lidí, co se do tvorby expozice zapojilo. Z užšího tvůrčího kolektivu mi dovolte jmenovat alespoň Ondřeje Plachého, Marka Fryše, Jana Dzamka nebo Magdu Fousovou a samozřejmě Petra Wursta, na kterého se svadí vše nepovedené. J Byla to někdy úmorná práce, ale výsledek stál za to, a děkuji i své milované Helence za všechnu trpělivost a víkendy, které mi odpustila mou nepřítomnost a ponocování v muzeu.

Dále bych asi vypíchl edukační programy, kdy jsem chodil do škol a připravoval pro ně programy na míru. Pokaždé to byla výzva a ne všechny dopadly, jak jsem si představoval. Přesto si právě tato činnost vydobyla své místo u učitelů a veřejnosti, takže jsem s touto aktivitou putoval třeba až na gymnázium do Písku.

Díky tomu, že je muzeum součástí kulturní organizace, tak jsem mohl dělat i akce nad rámec muzejní činnosti. Mezi ně patřil například Kavárenský kvíz s Růženkou Vitákovou, který snad přežije můj odchod. Také se zde objevila nepovedená akce Kytarohraní, kterou jsme asi po půl roce opustili. O celkově nepovedené akci se jinak asi nedá mluvit. Nebo byste se musela zeptat mých kolegů či návštěvníků.

Za propadák bych ještě označil odborné přednášky, o které jsem se pokoušel v letech 2014 a 2015. Bohužel jména odborníků i s množstvím titulů příliš lidem neříkají, a tak jsem toho zavčasu nechal. Navíc Komunitní centrum aktivního života převzalo tuto funkci, a tak mi ani nepřipadalo vhodné něco takového pod muzeem pořádat.

Kde se s vámi a vaší prací mohou lidé potkat do budoucna?

Věřím, že má práce v Blatné tímto zcela nekončí. Lze ovšem s jistotou očekávat, že další aktivity budu čím dál více omezovat i vzhledem k mému rodinnému životu, neboť až se zažeru do práce ve Fulneku, kam nastoupím, tak už asi nebudou kapacity dělat větší akce, i když mi to možná bude chybět. Budu samozřejmě rád, pokud zavítáte do Moravskoslezského kraje do Fulneku, kam nastupuji jako vedoucí Památníku Jana Amose Komenského. Je to pobočka Novojičínského muzea, které se v posledních letech výrazně proměnilo a otevírá nyní již několikátou moderní expozici. Doufám, že právě zde uplatním nabyté zkušenosti z Blatné. Také se těším na návraty, kdy budu moct pozorovat růst města a především kulturní organizace, kde jsem začínal.