Více nám o životě Jana Husa řekne emeritní senátor a znalec české historie Josef Kalbáč.

Jan Hus se narodil kolem roku 1371 v Husinci v okrese Prachatice. V mladém věku odešel do Prahy, kde studoval na Pražské univerzitě. V roce 1396 se stává mistrem svobodných umění, o čtyři roky později v roce 1400 je vysvěcen na kněze. Děkanem se stává již roku 1401, titulu bakaláře teologie dosáhl v roce 1404. V roce 1409 se stává rektorem pražské univerzity. V letech 1402 až 1412 kázal v kapli Betlémské.

Hus navázal na starší českou reformní školu, káral nedostatky feudální společnosti a ostře kritizoval vysoké duchovenstvo. Četné podněty nalezl v díle J. Viclefa, jež dále rozvinul. Boží zákon měl být závaznou normou pro všechny. Jeho zásluhou a též za přispění mistra Jeronýma Pražského vydal v roce 1409 král Václav IV. Dekret kutnohorský, který stanovil počet hlasů na Pražské univerzitě v poměru tři pro Čechy a jeden hlas pro cizince. Od roku 1408 začaly jeho neshody s pražským arcibiskupem, které vyvrcholily v roce 1412, kdy byl Hus dán do klatby.

František Ladislav Čelakovský.
Sochy ve Strakonicích: František Ladislav Čelakovský

Pro neshody s králem Václavem IV. ve věci prodeje odpustků odešel Hus z Prahy na venkov. Kázal Na kozím Hrádku v Sezimově Ústí, v Krakovci, a na dalších místech. Hus je také autorem četných teologických výkladů a děl. V roce 1406 to bylo kázání O potřebě kárat kněžstvo, v němž kritizoval mravy některých kněží. Roku 1408 vyšla jeho Betlémská kázání. Je autorem Zrcadla hříšníka z roku 1411 a Knížek o svatokupectví z roku 1413. V témže roce vydal své dílo o církvi. Následovala Postila, Výklad víry, desatera a páteře a Dcerka. Velkou zásluhu měl též na zjednodušení českého pravopisu. Velký význam pro rozvoj českého jazyka měly i jeho spisy a písně.

Hus byl za své postoje kritizován vysokými církevními představiteli, kteří byli podpořeni též kritickými výroky mnoha německých kněží. Hus se proto obrátil na koncil, kde chtěl obhájit své učení a vysvětlit svoje postoje a oddanost Kristovu učení. Na výzvu Zikmunda Lucemburského se Hus v listopadu 1414 dostavil před kostnický koncil, aby tam obhájil své učení. Pro církev to byl vlastně ústupek vůči odsouzenému kacíři, ale samotný koncil se nakonec postavil proti papežské teokracii a vystoupil s radikálním programem reformní církve. Zikmundovi záleželo na vyřešení náboženských sporů a vydal Husovi ochranný glejt. Později byl Hus v Kostnici uvězněn. Během procesu se mu dostalo veřejného slyšení před koncilem a jednali s ním přední teologové a právníci. I když se Hus od Viclefa odlišoval, nebyly jeho postoje koncilem nakonec přijaty.

Smrt v plamenech a lítost

Vedoucí činitelé byli dotčeni, že jako kněz neuznal autoritu koncilu. V létě 1415 byl prohlášen za kacíře a odevzdán světské spravedlnosti k trestu upálením. 6. července 1415 byl v Kostnici upálen a jeho popel byl vhozen do řeky Rýna. Jeho smrt rozpoutala Husitské války, které trvaly až do roku 1436. Husovo učení se stalo ideologickým základem následného hnutí a sloužilo jako východisko českých reformačních snah.

V roce 1999 vyjádřil papež Jan Pavel II lítost katolické církve nad Husovou smrtí.

V průběhu první světové války vystoupil 6. července 1915 v kongresovém sále v Ženevě pozdější prezident Tomáš Garrigue Masaryk se zásadním projevem k pětistému výročí upálení Mistra Jana Husa. Při této příležitosti současně veřejně vyjádřil odpor k rakousko-uherské monarchii.

Socha Švandy dudáka na Velkém náměstí a otevření křižovatky.
Sochy ve Strakonicích. Švanda dudák

Protože v době války nebylo možno připomenout si toto výročí v české zemi, stal se jistou náhradou rok 1925, kdy se z popudu Masaryka rozběhla v celé zemi kampaň na oslavu Mistra Jana Husa. Stranou nezůstaly ani Strakonice, kde na popud ředitele školy Josefa Havrdy se zasloužil Místní okresní osvětový sbor o odhalení pomníku Mistra Jana Husa na Dubovci. Autorem pomníku se stal Vojtěch Šíp z Plzně, jehož návrh byl vybrán proti konkurenčnímu návrhu Viléma Kvasničky. Tento pomník byl v té době druhým největším v České republice. Slavnostně byl odhalen 13. září 1925 za široké účasti hasičů, legionářů, školních dítek a dalších osobností, kdy k důstojné oslavě přispěla také Legionářská kapela Antonína Čížka.

V průběhu roku byly provedeny některé doplňky na samostatném pomníku a tak se o rok později 19. září 1926, konala další oslava.

Pomník byl rozšířen o pomníčky Jana Žižky, Jiřího z Poděbrad a dvou představitelů katolické jednoty. Současně byl Dubovec přejmenován na Husovo nábřeží.

Stěhování a poškození

Při přemostění Otavy v roce 1976 bylo nutno pomník Mistra Jana Husa přestěhovat a byl umístěn do městského parku, tedy do Rennerových sadů. Při stěhování byl pomník poškozen a menší sochy byly odstraněny. Socha Jiřího z Poděbrad byla umístěna do areálu školy Jiřího z Poděbrad a soška Jošta II. byla umístěna nad vchodem do sklípku na nádvoří strakonického hradu. Soška Jana Žižky byla zničena a z křižáka zůstala pouze hlava, která je umístěna v Muzeu středního Pootaví. Každoročně se v den Husova upálení koná v Rennerových sadech pietní akt, jehož hlavními pořadateli jsou jednota Karla Havlíčka Borovského a město Strakonice. Při vzpomínkové oslavě vystupují také zástupci církve katolické, československé husitské, českobratrské a evangelické.

Jan Hus zůstává významnou osobností českého národa pro svoji velikost ducha, učenost, neohroženost, výmluvnost, hlásání pravdy a spravedlnosti.