Mnoho lidí se přišlo se symbolem Volyně rozloučit a vyjádřit pochyby, že pokácení stromu bylo oprávněné. „Můj otec ho sázel, když jsem byla malá. Je mi z toho smutno, víc se k tomu nechci vyjadřovat,“ uvedla pamětnice Alena Hornychová. Ona i její rodina je přesvědčena, že strom je v pořádku a není nutné ho kácet. U kácení byl přítomný její manžel Karel. "Po hnilobě ani stopa. Chtěl bych fakt vidět ten posudek," řekl při pořizování snímků zbytků stromu.

Město Volyně své rozhodnutí o kácení opírá o znalecký posudek, jehož závěry mluví o patrném sílícím prosychání a náklonu dřeviny, snížené vitalitě a změnách povrchu v okolí stromu. Podle starosty Martina Červeného byl strom je napadený škůdci, jeho statika byla narušená a nebylo možné zajistit provozní bezpečnost. Podle starosty vedla právě obava z toho, že by se mohl strom při silnějším větru vyvrátit či rozlomit a ohrozit životy lidí i majetek v okolí, zastupitele k tomu, že projednali a odsouhlasili pokácení smrku.

S velikánem se přišel rozloučit i Milan Zábranský, který bydlí ve Volyni 37 let. „Věděl jsem, že se má strom kácet, ale přesný den ne. Šel jsem náhodou nakoupit, a vidím, že už se na něj chystají, tak jsem se zastavil a naposledy si smrk i vyfotil. Je to taková nostalgie. Tenhle strom k Volyni patří, ale je vidět, že už je nakloněný a kdyby spadl, bylo by to neštěstí, chodí tu spousta lidí a auta pod ním…,“ uvedl Milan Zábranský.

Se stromem se podle postřehů dalšího z kolemjdoucích loučí lidé už od Nového roku. „Vidím, že lidé obchází kolem, dívají se na něj a fotí se s ním… Já si jdu také pro foťák a ještě si smrk naposledy vyfotím," uvedl místní pamětník.

Dvaadvacet metrů vysoký smrk měl padnout už na začátku roku, ale špatné počasí nakonec kácení oddálilo.