Když vzpomíná na své dětství a první touhy stát se řeholnicí, dostává se do roku 1929. Bylo jí dvanáct let a její životní volbu velmi ovlivnilo setkávání se řeholnicemi. „Sestřičky se staraly o chudé děti. Když jsem je potkávala, cítila jsem vždy obrovskou radost,“ vzpomíná.

Čtěte také: Svatba po 51 letech

Když pak její starší bratr odešel do kláštera, následovala ho. Její touhy věnovat svůj život duchovnu dostaly konečný směr, když spatřila obrázek zakladatelky řeholního splečenství Congregatio Jesu, které v 17. století založila katolička Mary Ward. „Tu radost a pocit, že právě sem patřím, nikdy nezapomenu,“ vzpomíná sestra Milada Maradová CJ.

Právě ve Štěkni je dnes hlavní sídlo Congregatio Jesu v České republice.

Měla jedno velké přání, chtěla sloužit bohu

Jako malá dívenka měla budoucí sestra Milada jedno velké přání. Chtěla svůj život, myšlenky a srdce věnovat Bohu. „Když jsem viděla sestřičku, cítila jsem obrovskou radost," vzpomíná sestra řádu Congregatio Jesu Milada Maradová. Včera oslavila 100. narozeniny.

Marie Milada Maradová se narodila 28. února 1917 v Mistříně u Kyjova rodičům Terezii a Valentýnu Maradovým. „Bylo nás devět dětí, ale dvě zemřely jako malé," noří se do vzpomínek sestra Milada. Malé Marušce se stal později inspirací bratr Jaromír. „Zasvětil svůj život také Bohu a vstoupil k Augustiniánům v Praze. Byl o 10 let starší než já a zemřel v 82 letech," pokračuje.

Když jí byly čtyři roky, zemřela jí maminka. Tatínek zůstal se sedmi dětmi sám a neoženil se. Nechtěl dát dětem macechu a raději se o ně staral sám.

Dětství a základní školu Marie strávila v Mistříně. Po skončení základní školy pracovala doma v hospodářství a od 17 let šla na rok pracovat do domova důchodců k sestrám svatého Vincence do Boskovic. Po roce, když bratr Jaromír šel do kláštera, tak si umínila, že půjde do kláštera také. Psal se rok 1935. „Od mala jsem toužila jít do kláštera a nejvíce na Velehrad," říká sestra Milada. Když jednou uviděla obrázek Mary Ward, zakladatelky řeholního společenství Congregatio Jesu (známého také jako Anglické panny či Institut Blahoslavené Panny Marie), bylo rozhodnuto. „Pocítila jsem, že mám patřit do tohoto řádu, a dostala jsem se do Štěkně," vypráví sestra Milada. Své řeholní jméno Milada dostala 6. září 1935.

Po věčných slibech 6. září 1943 dostala nové poslání do Svojšic u Kolína. Ve Svojšicích pracovala jako kuchařka nejdříve pro chovanky a po roce 1948 pro domov důchodců až do roku 1976, kdy se všechny sestry ze Svojšic odstěhovaly na Dobrou Vodu u Nových Hradů.

Z Dobré Vody byla po revoluci přeložena do Prahy, a tam se spolu se sestrou Aloisií staraly o kostel svatého Josefa na Malé Straně. Po dvou a půl letech kvůli nemoci se musela vrátit do Štěkně. Celý život byla kuchařkou a zahradnicí. „Sestra Milada nosí nejenom jméno Marie, ale ona je skutečnou ctitelkou Panny Marie. Denně se modlí celý růženec radostný, bolestný, světla i slavný," říká o ní matka představená Terézia Helena Vasilová.

Když se sestra Milada ohlédne zpátky, nikdy by prý neměnila. „Měla jsem krásný a plný život," dodává.

Čtěte také: Zachránili život sebevraha