Náctiletí si mohli vyzkoušet pro ně téměř nepředstavitelné věci, například „demokratické“ volby s jedinou kandidátkou. Ukrývání východoněmeckých marek před celníky při cestě do NDR. V tělocvičně pak nacvičovali na spartakiádu a zpívali Internacionálu. Nechyběl ani prvomájový průvod dělníků, dojiček a horníků či pionýrský slib.

Tématicky byla k projektu vyzdobená také škola a děti si mohly prohlédnout i retro hračky.

Na otázku, zda by v takové době chtěli žít, školáci shodně odpověděli, že ne.

"Chyběli by nám mobily a počítače", vyhrkli v prvním okamžiku. Vzápětí ale dodali, že by se jim nelíbilo ani to, že nemohou svobodně cestovat a nemají svobodu slova. Ani volby s jedinou kandidátkou neshledali jako správnou cestu.