O vlastní sklárně snil Václav Vlasák od doby, kdy viděl poprvé malou pícku. „Pochopil jsem, že sklárna nemusí být fabrika. Byla to především láska ke sklu a nechuť vyrábět ho sériově, která mě vedla k založení sklářské hutě. Mezi prvním snem, který nabyl jasnějších obrysů, a realizací uplynulo dlouhých 15 let,“ řekl Vlasák.

Huť v Bělčicích se zabývá především výrobou historického skla. „Je pro mě zajímavé asi jako studnice, ze které je možno stále čerpat. Je to jako lidová píseň pro muzikanta. V naší sklárně vyrábíme sklo středověkým způsobem, za použití modernějších energií, plynu a elektřiny. Technika výroby a nářadí jsou prakticky identické jako ve středověku,“ řekl Vlasák. Huť pracuje podle potřeby a objednávek. Obvykle vyrobí za den desítky kusů. Odpoledne a večer zde taví sklo na další den, popřípadě rozváží zboží.

Zájem turistů

Bělčická sklářská huť je oblíbeným místem turistů. „Zároveň sloužíme jako ukázková dílna pro školy z širokého okolí. Pokud máme čas a vidíme opravdový zájem, necháváme někdy návštěvníky fouknout do sklářské píšťaly,“ řekl Vlasák. A co považuje sklář za největší úspěch hutě? „Asi to, že se podařilo sklárnu po velkých průtazích zkolaudovat. Jinak mě samozřejmě těší, že o výrobky je stále zájem a že našimi výrobky byla obdarována řada významných osobností, například prezident Václav Klaus, Karel Schwarzenberg, sklo též putovalo řediteli Čínské národní galerie jako osobní dar ředitele České národní galerie. Za úspěch též považujeme, že si nás jako dodavatele vybrala Národní galerie v Praze a naše sklo se prodává v prostorách Šternberského paláce a nově též v Anežském klášteře,“ uvedl Václav Vlasák.

Další vývoj

Budoucnost českého sklářství vidí Václav Vlasák v menších rodinných sklárnách a studiích. „Tam se může zúročit kreativita českých sklářů. Budoucnost sklářství nevidím ve velkých sklářských kolosech, jejichž práci převezmou asijští podnikatelé s levnější pracovní silou,“ řekl Václav Vlasák.

Rodinná firma

Na Strakonicku se výrobě a zpracování skla věnují převážně rodinné firmy a jednotlivci.

Firma Hlavenka vznikla ve Strakonicích v roce 1996. Z počátku se zaměřovala především na výrobu vitráží a vitrážových doplňků. Když v roce 2002 firma zakoupila fusingovou pec, rozšířila výrobu o ohýbání a spékání skla, výrobu ručních ornamentálních skel a skleněnou mozaiku.

Tavená plastika

Mezi ojedinělou technologii, kterou firma používá, patří tavená plastika. „Nevím o nikom, kdo by ji dělal. Chtěl jsem technologii nechat patentovat, ale nakonec jsem se rozhodl, že by to pro nás nakonec nebylo ani výhodné. Způsob její výroby nechceme prozradit,“ řekl Josef Hlavenka.

Techniku ve firmě vyvinuli před třemi lety. „Když mi zemřel otec, chtěl jsem mu udělat památník. Na jeho výrobu jsem použil novou techniku. Když se pomník povedl, přimělo mě to o technologii dále přemýšlet a vylepšovat ji. Tavená plastika je jiná v tom, že brus není úplně bílý, ale zjemnělý, hezky láme světlo. Dnes ji často požíváme. Je to něco výjimečného, co nikdo jiný nenabízí,“ řekl. Firma Hlavenka realizovala zakázky i v zahraničí. Mezi jedny z posledních patřil lustr do Spojených arabských emirátů. Mezi poslední velké české zakázky patří skla instalovaná na Lannově třídě v Českých Budějovicích.

Plnit přání zákazníků není přitom vždy jednoduché. „Tento obor je spíše o permanentním vývoji. Stále se musíme snažit vymýšlet nové věci a rozvíjet technologie. Například jsme dělali na zakázku speciální skleněné oblé sprchové kouty, které byly na výrobu mimořádně náročné,“ dodal.

Firma se stále snaží nacházet nové neotřelé motivy. „Když se nám líbí nějaký vzor, zkoušíme s grafikem, jak by vypadal na skle. Například motiv dřeva,“ doplnil.

Firma za dobu svého působení navrhla desítky tisíc motivů. Jejich archivaci dělá od roku 2002.

V současné době se věnuje vitrážím, používá techniku fusingu, pískování, mozaiky, tavené plastiky i ručních skel.

Teprve čas ukáže, jak se bude budoucnost sklářství na Strakonicku dále rozvíjet a čím ještě překvapí.

Sklo

Sklo je tuhý roztok kovových oxidů v oxidu křemičitém. Při chladnutí zabrání velká viskozita skloviny pohybu molekul, a tím i krystalizaci křemičitých sloučenin. Vznikne průhledné sklo.

Zdroj: Internet

Při výrobě skleněných tažených figurek pracují obě ruce

ŽIJÍ MEZI NÁMI/ Výroba skleněných figurek v českých zemích sahá až do 18. století. Tažené figurky dnes vyrábí na Strakonicku pouze Dagmar Hálová z Lažánek u Blatné.

Jak jste se k této práci dostala?

Narodila jsem se a vyrostla v Jablonci nad Nisou. Za střední školu jsem si zvolila Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě a nejvíce mě zaujal obor tvorba a výroba železnobrodských skleněných figurek. Začíná se postupně, základem je zvládnout kuličku na pomocné tyčince a pak se jde ke složitějším tvarům.

Kolik času strávíte nad jednou figurkou?

Čas je závislý od velikosti a složitosti figurky. Složitější a větší figurky dělám i hodinu.

Nechá se spočítat, kolik figurek jste už celkem vyrobila?

Množství figurek jsem zatím nepočítala. Po skončení školy jsem chvíli pracovala v Železnobrodském skle, ale potom jsem se věnovala jiné práci. Ke sklu jsem se postupně vrátila až po roce 1995. Figurky si sama navrhuji a realizuji. Momentálně se jedná o drobnější věci. Svůj pracovní čas dělím podle potřeby mezi restaurování památek a práci se sklem.

Děláte z tažených figurek také betlémy? A pro představu, jaké různé postavičky jste už vytvořila?

Pár betlémů jsem zrealizovala. Je to práce, která nikdy nekončí. Ze skla se dá vytvořit mnoho věcí. Od zvířátek, květin až po postavičky. V poslední době jsem byla překvapena žádostí o vytvoření skleněných upomínkových paliček pro Sedlickou krajku. Hodně času jsem věnovala výrobě andílků nebo kolekci kaktusů.

Jste asi jediná Jihočeška, která se taženými figurkami zabývá. Čím vás okouzlily?

Každá figurka je originál. Nedají se nikdy vyrobit dvě naprosto stejné věci. Roztavené sklo má svoje kouzlo. Kdo si to zkusil, dá mi za pravdu.

Můžete popsat postup práce, která jistě vyžaduje velkou zručnost a trpělivost?

K výrobě figurek potřebuji speciální sklářský kahan, ve kterém se mísí plyn (zemní, případně propan-butan) se vzduchem vháněným ze dmychadla (kompresoru). Plamen hořáku, pod kterým se taví skleněné tyčinky, ze kterých se tvarují figurky, má okolo 1000°C. Skleněné tyčky předehřívám na takzvané odkládací cihle. Na pomoc při tvarování si mohu vzít pinzety, nůžky a podobně. Používám skleněné tyčinky s obsahem olova, sklo má nádherný lesk a je tvárnější. Práce vyžaduje soustředěnost, vše musí být neustále nahříváno a pracují obě ruce. Po dokončení musím figurku pomalu vychladit ve speciální skelné vatě, aby nepraskla.

Také se vám občas něco nepovede?

I po řádném vychladnutí občas dochází k vnitřnímu pnutí skla, figurka popraská a skončí v koši. A také se mně samozřejmě občas něco nepovede.

Máte nějakou oblíbenou figurku, se kterou byste se nikdy nerozloučila?

Je to figurka cvrčka, kterou navrhl můj syn.

Historie sklářství

Důležitou podmínkou pro výrobu skla v Čechách ve středověku byl dostatek dřeva, vody a křemičitého písku. Všechny tyto podmínky splňovaly pohraniční oblasti Čech - Krušné hory, Jizerské hory, Orlické hory a Šumava. Proto se do těchto oblastí stěhovaly sklářské rodiny.

Výroba skla byla zpočátku doménou církve a především mnichů Benediktýnů, kteří vyráběli skla do oken kostelů a klášterů. Ve 13. století vznikají první světské sklárny v pohraničních lesích.

Ve středověku se sklovina na našem území tavila podle receptu mnicha Theophila ze dvou dílů bukového popela a jednoho dílu křemičitého písku.
Za vlády císaře a krále Karla IV. se začaly dávat do oken kostelů barevné vitráže.

Nejstarší písemný doklad o obchodování se sklem je z roku 1376. Kolem roku 1430 se skleněné perličky ze šumavských hutí vyvážely přes Norimberk až do Španělska.

Renesance

V 16. století v Čechách pracovalo asi 34 hutí, které vyráběly kromě luxusního skla také levné sklo nazelenalé barvy, okenní terče a na Šumavě také skleněné perle - pateříky. Vyráběly se oblíbené číše vilkumy a humpeny, z kterých se připíjelo při slavnostních příležitostech. Malování na sklo přineslo českým sklářům velké obchodní úspěchy v zahraničí. Rudolf II. pozval do Prahy mezi jinými umělci i první rytce skla, z nichž se nejvíce proslavil Ital Ottavio Miseroni. Caspar Lehmann se proslavil přenesením renesanční glyptiky na sklo.

Secese

V Čechách secese pomohla návratu věhlasu českého skla na světovou scénu. Jednou z nejvýznamnějších skláren tohoto období se stala karlovarská huť Moser. Ludwig Moser začal vyrábět hranované číšky s dvojstěnným dnem a s malovanými květy. Nový způsob přípravy povrchu pro nanášení barev přihlásil jako patent. Své nápojové sklo dodával Moser panovníkům, příslušníkům aristokracie a politikům po celém světě.

Zdroj: Internet