Ale kdyby se mě někdo zeptal, jak znám Hanku, byl bych hned doma. Jako kamarádku s jasným úsudkem, celoživotním údělem pomáhat lidem kolem sebe a přitom zůstat skromná a v pozadí.

Všechny tyto vlastnosti a ještě nějaké navíc se objevily v okamžiku, kdy Hana Rychtarová v září přivezla do Strakonic pět medailí z ME dračích lodí v Itálii – dvě stříbra a pět bronzových. Když jsem ji požádal o rozhovor, řekla: „Víš, Petře, to není tak jednoduché. Ty medaile přivezli i další členové posádek. Já závodila v kategoriích senioři nad 50 let (B) a nad 60 let (C). Kdybychom nebyli skvělý tým, nic bychom neměli. Napiš to tam, prosím tě. Já sama bych nic nedokázala,“ zazněla její prosba. Už jenom z toho je jasné, že vzhledem k dlouhým letům přátelství je rozhovor veden formou tykání.

Hana Rychtarová přivezla z ME v Itálii pět medailí.Hana Rychtarová přivezla z ME v Itálii pět medailí.Zdroj: archiv Hany Rychtarové a Deník/Petr ŠkotkoHanko, budeme teď dělat, že jsme teprve začali. Před námi leží pět medailí, dvě stříbrné a tři bronzové. Odkud jsou?

To jsou medaile z mistrovství Evropy klubových posádek dračích lodí v Ravenně v Itálii. Je za tím hodně práce a týmového vědomí všech posádek.

Za co přesně jsou?

Stříbra na 200 metrů a 2000 metrů v kategorii B na desítce (tzv. malá dračí loď – 10 pádlařů, kormidelník a bubeník). Bronzy pak na tratích 200 metrů na desítce senioři C, za 2000 metrů také v kategorii C na desítce a na 500 metrů na dvacítce (tzv. velká dračí loď – 20 pádlařů, jeden kormidelníka jeden bubeník).

Kolik bylo v Itálii závodníků?

Byl to 19. ročník ME, kde bylo 82 klubů z 18 evropských zemí. České republika tady měla, myslím, 11 posádek.

Jak jsi se dostala k tomu, že jsi jela ve zmíněných kategoriích reprezentovat Českou republiku?

Oslovily mě Velký holky (klub KVS Praha), když jsme s manželem jezdili různě po závodech buď s naší strakonickou posádkou nebo i sami, kdy jsme se přidali k jiným posádkám. A protože jsem párkrát jela i Velkýma holkama, byla nabídka na světě.

Souhlas s účastí na šampionátu je ale také spojen s tréninkem, sladěním s ostatními členy posádky, především pak s bubeníkem. Velký holky trénují každý týden, naše strakonická posádka se schází dvakrát týdně. Takže jsem měla trénování dost. Nakonec bylo před Evropou soustředění v Praze.

Když mi tvůj manžel poslal fotku pěti medailí, zajímalo mě, jaké jsi z nich měla pocity. Tak jaké?

Obrovskou radost, ale také si říkám, zda si je vůbec zasloužím. Je to hlavně společná práce.

Není škoda, že místo jedné z pěti medailí není jedna zlatá? Bylo k ní blízko?

Já si myslím, že můžeme být rádi za těchto pět.

Dračí lodě jsou závody na čas, kde vše závisí na synchronizaci pádlařů a bubeníka. Jak moc těžké bylo tohle sladit?

Ani moc ne. Všechny závodnice jsme přípravu i soustředění braly vážně. Myslím si, že to umím a sama kapitánka mi řekla, že se mnou nemá žádný problém.

A co nějaké reakce na dálku ze Strakonic? Byly nějaké?

Docela ano. Děkuji za ně.

Byla jsi za Strakonice jediná v Itálii?

To ne. Za Žíznivé saně byl Pavel Gapagrauer, který nyní žije v Brně, ale je rodákem ze Strakonic. Za CB Dragons z Českých Budějovic pak Veronika Kovářová. Oba také přivezli medaile ze svých kategorií.

Kdo tě zná, ví, že jsi celý život vodačkou. Ale kdy jsi začala pádlovat na dračích lodích?

Před prvním ročníkem závodů Strakonický drak v roce 2018. To jsme začínali na Podskalí na pramici.

Dračí lodě ve Strakonicích zaznamenaly obrovský vzestup. Z první vratké pramice s pár nadšenci už je tady několik posádek. Kolik je tedy ve Strakonicích posádek nebo lodí?

Jsou aktivní členové, kteří jezdí i na závody. Těch je tak kolem čtyřiceti. Pak jsou i členové, kteří chodí jen trénovat.

Máš za sebou skvělý úspěch, který zase povědomí o dračích lodích v celé ČR posunul někam dál. Medaile určitě zachutnaly. Máš plány do budoucna?

Hodně zachutnaly (smích). Kapitánka Velkých holek mě oslovila, zda s nimi pojedu Račice. Kromě toho budou i další závody.

Vraťme se k tomu, že jsi vodačka. Můžeš pádlovat na obě strany, nebo je jedna horší?

To je otázka! Celý život jsem byla na lodi levá strana, takže nejraději pádluji nalevo. Na tréninku dračích lodí někdy pádluji napravo, ale na závodech bych to nechtěla.

Brzy oslavíš 65. narozeniny. Tvůj úspěch a nadšení ukazují, že věk nemusí být ani pro fyzicky náročný sport překážkou…

Je to tak, ale je to také díky Pepovi (manželovi), který nás opravdu nešeří (smích). Každopádně se cítím dobře a doku to bude možné, budu se dračím lodím věnovat co nejdéle.