Okresní soud ve Strakonicích uložil řidiči Václavovi a jeho pojišťovně zaplatit žalobci 6 458 000 korun. Další částku 4 305 600 Kč zamítl. Dospěl k závěru, že u žalobce jde o zvlášť odůvodněný případ hodný mimořádného zřetele. Pan Miroslav utrpěl úraz ve třiceti letech, měl všechny předpoklady pro rozvoj ze᠆jména nadprůměrných sportovních aktivit (registrovaný fotbalista, účastník pražského maratonu, aktivní tenista, hokejista, nohejbalista).

V důsledku úrazu došlo k závažnému poškození jeho zdraví (30 zlomenin, ztráta čichu a chuti, porucha zraku, ztráta 13 zubů, poranění močových orgánů, nefunkčnost hlezenního kloubu), které ho výrazně omezuje v každém okamžiku jeho života omezením pohybu, ztrátou smyslových funkcí a nesnesitelnými bolestmi vyžadujícími užívání tišících léků. Závažným dopadem úrazu je rovněž urychlení degenerativních změn organismu, v jejichž důsledku dojde ke zkrácení aktivního života v rozsahu deseti až patnácti let. Žalobce je výrazně omezen ve společenském a rodinném životě i v pracovních možnostech. Není sice upoután na lůžko, je schopen chůze o berlích a zvládá vše bez pomoci jiné osoby, avšak vyžaduje to jeho nadměrné úsilí. Soud mu přiznal odškodnění ve výši devítinásobku základního bodového ohodnocení.

Krajský soud rozsudek změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit panu Miroslavovi 7 176 000 Kč. Přihlédl k tomu, že po vydání rozsudku soudu prvního stupně byla žalobci amputována levá noha pod kolenem.

Pan Václav podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS). Ten je shledal přípustným jen co do 717 600 Kč, které odvolací soud přiznal žalobci nad rámec prvostupňového rozhodnutí.

Připomněl, že zvýšení odškodnění přichází v úvahu ve výjimečných případech hodných mimořádného zřetele, kdy možnosti poškozeného uplatnit se v životě jsou velmi výrazně omezeny či zcela ztraceny ve srovnání s úrovní jeho kulturních, sportovních či jiných aktivit v době před vznikem škody.

Zvyšování odškodnění musí mít jisté hranice, musí respektovat požadavek srovnatelnosti s jinými obdobnými případy, nesmí být projevem libovůle a mít zjevně likvidační účinky pro subjekty k náhradě škody povinné, řekl NS.

Zvýšení náhrady zhruba ko᠆lem desetinásobku je pak podle judikatury dovolacího soudu vyhrazeno především těm případům, kdy pro následky úrazu je poškozený téměř vyřazen ze života a kdy jeho předpoklady k uplatnění ve společnosti jsou téměř nebo zcela ztraceny, není schopen se sám obsloužit apod.

V daném případě podle NS nebyly náležitě doceněny rozsah a intenzita, v jakém jsou omezeny životní aktivity žalobce v důsledku poškození zdraví, a v jakém jsou naopak jeho možnosti společenského uplatnění zachovány.

Pokud odvolací soud přiznal žalobci vedle již vyplacené náhrady 1 376 400 Kč odškodnění ve výši desetinásobku základního bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění, vybočuje takto stanovené odškodnění zřetelně z úrovně náhrad přiznávaných v obdobných případech, řekl NS. Takové zvýšení by odpovídalo výrazně těžším následkům, např. úplné ztrátě hybnosti i gnostických a komunikačních schopností, či ztrátě výjimečných schopností uplatnit se po stránce pracovní, sportovní, kulturní apod. NS tedy shledal rozsudek odvolacího soudu nesprávným, v dotčeném rozsahu jej zrušil a věc vrátil do Budějovic k dalšímu řízení.
(25 Cdo 2884/2010)