Ještě zhruba před půl rokem byla fara v Jiníně pustá a interiéry zavaleny hromadami střepů a rozbitých věcí. Dobrovolníci se věnovali jejich úklidu ve svém volnu a každý zde strávil odhadem stovky hodin. Smetí odvezlo jedno menší nákladní auto. Na půdě a ve sklepě ale ještě není s vyklízením konec.

O tomto víkendu se budova, která je kulturní památkou, otevřela veřejnosti. Lidé v ní mohli vidět nejen výstavu starých pohlednic Jinína a okolních obcí, ale také se projít všemi místnostmi a obdivovat některé původní barokní detaily i části odkrytých nástěnných maleb.

Nyní o faru pečuje občanské sdružení Sklenobýl, které má za cíl navrátit jí původní podobu.

Mezi jeho členy, kterých je kolem deseti, patří Pavel Sáňka, který se stal na faře o víkendu průvodcem. Přestože vyrůstal v Jiníně, do budovy místní fary vstoupil až v listopadu minulého roku. „Jako děti jsme sem měly přísný zákaz. Rodiče měli strach, že bychom někam spadly. Když jsem sem poprvé vešel, nedá se to s nynějším stavem srovnat. Nejdříve jsme objekt zabezpečili proti větru, aby se sem nezanášel sníh, střechu jsme opravili, aby sem nepršelo,“ popisuje. Sdružení se zatím tvoří průběžně. Rekonstrukci prostor s 16ti pokoji odhadují na desítky let. „Chceme vše dát do nejpůvodnějšího stavu, což s sebou nese obrovskou práci a zkoumání, jak to tady dříve vypadalo. Děláme různé odkryvy maleb. Výhoda je, že můžeme čerpat finanční prostředky z různých grantů,“ dodal.

Návštěvníci

Na prohlídku fary se přišla v sobotu podívat i Denisa Krejčová. „Jsem zvědavá, jestli se dobrovolníkům podaří faru obnovit, protože si myslím, že to stojí za to,“ řekla.

Fara ze 17. století se nachází v centru obce vedle kostela a zůstala dlouhodobě neobydlena. Od Biskupství českobudějovického ji odkoupil koncem minulého roku Karel Skalický, vedoucí oddělení Městského muzea ve Volyni, jeden ze členů Sklenobýlu.
„Chceme zde vytvořit něco jako muzeum barokní fary, což by byl skutečný unikát, nic podobného v České republice není,“ řekl Sáňka. Stavení by mělo sloužit pro pořádání kulturních akcí komornějšího ladění a duchovního zaměření.

Název sdružení

Sdružení je pojmenováno podle rostliny, která vzácně roste i na Šumavě. „Objevuje se vesměs nečekaně,“ vysvětlil Pavel Sáňka.