Volební účast v komunálních volbách na Strakonicku mírně klesla. Pohybovala se jen těsně nad hranicí 50 procent. Co je podle vás příčinou?
Nízkou volební účast lze podle mého názoru vysvětlit několika způsoby. Může být zapříčiněna všeobecnou spokojeností se správou na nejnižší samosprávné úrovni, tedy v obcích. Jsem-li spokojen, rozum mi velí, abych současné zastupitele podpořil i ve volbách, nikoliv jen vnitřním souhlasem.
Dalším důvodem může být upadání voličů do letargie, do nečinnosti a otupělosti. Lidé k urnám ale nepřišli možná jen proto, že je jim politická situace lhostejná. Někteří si zase nemohli z nabízených kandidátů vybrat. Mohlo se stát, že pro ně nikdo z nich nebyl přijatelný. I nevolení je totiž volbou. Důvody jsou vesměs individuální.
Znechucení politikou existovalo, existuje a snad i vždy existovat bude. Volení zástupci se nikdy nemohou zavděčit všem. Někteří mohou nabýt dojmu, že nespokojenost v poslední době narůstá. Myslím, že je na nějaké stálé úrovni, jen se o ní více mluví. Svou roli v tomto sehrála svoboda projevu, sociální sítě nebo internetové diskuse jako takové.
Není vyloučeno, že by voličské rozhodnutí každého občana mohlo být ovlivněno i celostátní politikou, ačkoliv voliči vybírali obecní reprezentaci.

Senátní volby zaznamenaly účast ještě nižší.
S nízkým procentem volební účasti ve volbách do Senátu se potýkáme dlouhodobě. Nejedná se o žádný rapidní propad, ke kterému by došlo v těchto volbách. Účast byla vždy tristně nízká.
Mám za to, že senátní účast je nízká kvůli vnímání Senátu jako ústavní instituce. Ačkoliv Senátu právní řád svěřuje množství významných ústavních pravomocí, volič toto nevnímá.
Za nízkou volební účast mohou být zodpovědní i sami kandidáti. Můžeme se domnívat, že nedokázali mobilizovat své voliče ani voliče nerozhodnuté.

Jak hodnotíte náladu voličů?
Nálada voličů a jejich motivy jsou samozřejmě proměnlivé a individuální. Někdo volí z přesvědčení, že chce něco změnit, někdo volby bere jako občanskou povinnost, jiný volič si ovšem může říct, že se stejně nic nemění a že volby nemají cenu. Takto si sám před sebou obhájí svůj postoj nevoliče.
Občan, který se ovšem rozhodne nevyužít svého práva, přenechává rozhodnutí na ostatních. Jinak řečeno a částečně zobecněno, člověk, který k volbám přijde, rozhodne o osudu člověka, který volit nepřišel.

Volební lístek byl poněkud rozměrný, objevily se na něm všechny kandidátní strany. Jak vidíte jeho podobu?
Sám jsem se setkal s tím, že část voličů neví, jak volit. Oboustranný volební lístek, který jim dorazil, byl na některé z nich příliš složitý.

Tentokrát se křížkovalo. Voliči mohli zvolit stranu, samotné kandidáty či kombinaci obojího. Největší počet hlasů u kandidáta ale neznamená, že si byl lidmi zvolen za starostu.
Pokusím-li se napravit špatné právní vědomí, uvedu, že starosta je volen nepřímo, neexistuje preferenční zakřížkování kandidáta a volič má tolik volebních hlasů, kolik je voleno zastupitelů, přičemž může a nemusí je použít všechny.
Zaregistroval jsem kampaně, které hlásaly, že největší váhu bude mít volba pro konkrétní stranu. Připadne jí tak maximální počet voličových hlasů. Já jsem nucen tento fakt potvrdit, nicméně je-li v souladu s voličovým vědomím a svědomím jakési roztroušení hlasů osobnostem, anebo osobnostem i straně najednou v kombinované formě, nelze tomuto přístupu nic vytknout.

Mnoho kandidátů letošních komunálních voleb změnilo oproti loňským volbám politický subjekt, za který kandidují. Jak se na problematiku přeběhlictví díváte?
Přeběhlictví je politická praxe, se kterou se občané ve své nejmarkantnější podobě mohou setkat v Poslanecké sněmovně. Toto označení má nepochybně negativní nádech. Jedná se o politiky, kteří po svém zvolení za určitou stranu vstoupí do strany jiné, hlasují v rozporu se stanovisky strany, za kterou byli zvoleni a tak dále.
Právní řád hovoří jasně a jedná se o legální postup. V souladu se zákonem je rovněž i hlasování v rozporu s postoji strany. Zákon stanoví, že zastupitel při výkonu svého mandátu není vázán žádnými příkazy, tedy ani příkazy strany, ani voličů.
Na druhou stranu je ovšem uváděn argument, že takto politik zradí důvěru svých voličů. Za změnu politického subjektu ovšem může volič reagovat vyvozením politické odpovědnosti – politika nebude v dalších volbách volit. Právní postih ovšem není možný.

V komunálních volbách se objevilo několik nových politických i nepolitických subjektů. Proč tomu tak je?
Lidé se chtějí vymezit proti tradičním a ve stranickém systému již ukotveným politickým stranám. Obecní úroveň se tak mohla inspirovat od centrální vládní úrovně, kde na této bázi jedno hnutí funguje.
Jaký je rozdíl mezi stranou a hnutím?
Rozdíly jsou například v názvosloví. Kandidáti se v rámci svých politických subjektů chtějí vymezit proti politice a stranám, a proto své subjekty pojmenovávají jako hnutí.
Musím zdůraznit, že české právo hledí na strany i hnutí jako na rovnocenné subjekty, pro které platí stejná práva a povinnosti.
Rozdíly ovšem nalézáme i v politologickém pojetí. Hnutí vykazují nižší stupeň organizovanosti, netvoří žádné místní organizace, celkově má rozvolněný charakter a tak dále. Hnutí vlastně navazují na Občanské fórum, které se vymezilo proti politické straně, proti KSČ.

Mají tato hnutí a uskupení vliv na obecní politiku?
Zatímco na centrální úrovni považuji odcizení se politice za nebezpečné a nesystémové, na obecní úrovni, kde je vidět práce tamějších občanů, věcem veřejným nemůže ublížit.
Většina zastupitelů totiž neopouští svá občanská povolání a zaměstnání, a tak neztrácejí vztah s realitou, tedy vztah ani s voliči, ani s místem. Nová hnutí tak jsou vázána na lokální prostředí, nikoliv na stranická ústředí v Praze. Říká se, že chodník není ani levicový, ani pravicový. Šanci mají ti, kteří prokážou, že jim jde opravdu o obec, a ti, kteří nebudou kolem sebe rozhazovat sliby, aniž by vysvětlili, jak cíle dosáhnout.

Před volbami se objevují nejrůznější politické průzkumy. Jaký vliv mají podle vás na výsledek voleb a volební účast?
Na tuto otázku by dovedl odpovědět odborník z oboru politologie nebo politické sociologie. Ovšem mohu zmínit svůj osobní postoj a zákonnou úpravu.
Mé rozhodování předvolební a volební průzkumy neovlivňují. Rozhoduji se podle osobnosti kandidáta, jeho myšlenek i subjektu, za který kandiduje.
Zákon v případě obecních voleb zakazuje zveřejňování průzkumů již tři dny před volbami včetně dnů voleb. Rovněž nepřipouští volební agitaci v době konání voleb v objektu, v němž je umístěna volební místnost, a v jeho bezprostředním okolí. Zákonodárce tak učinil, protože pravděpodobně spatřoval ve zveřejňování průzkumů těsně před volbami nebezpečí.