Jen pro málo lidí platí příměr, že se s postupujícími roky moc nemění. Kdo ale zná devětašedesátiletého rockera Petra Lexu ze Strakonic, ví své. Dlouhé šedé vlasy, stejný plnovous a celoživotní vášeň pro rockovou muziku.

Klávesista a zpěvák Petr Lexa začal s druhem muziky, který nebyl minulému režimu zrovna po chuti, v roce 1962. „To mi bylo sedmnáct let. Jmenovali jsme se Mops (jako ten pes) a v kapele jsem byl já, Láďa Šiška, Láďa Pilný a Pepík Pretl. Lidí pro muziku bylo dost, ale nebyl aparát. Já měl klávesy, mikrofon Tesla a na koleni udělaný zesilovač. Kluci měli z prodejny na náměstí u paní Kazdové půjčené kytary a bednu se zesilovačem a reproduktorem. K tomu tlampač Tesla a už se hrálo," vzpomíná.

Pokud chtěla kapela hrát rockovou muziku, musela sbírat materiál v zahraničí. „Na Svobodné Evropě šel pořad písniček na přání. Když jsem si tam napsal, tak v určenou hodinu hráli, co jsem chtěl. Tak jsem všechno nahrával na magneťák Uran české výroby a přepisoval do not," pokračuje. Proto třeba mohli hrát takové kapely jako Rolling Stones a jejich pecku Satisfaction a další.

I Mops ale museli mít zřizovatele, pod kterým by hráli 
a mohli takzvané čaje změnit 
v bigbítový zážitek. „Našim zřizovatelem byli hasiči z obce Krty-Hradec," dodává Petr Lexa.

Bigbítové kapely neměly 
v těch dobách klidný život. Většina jejich muzikantů se vymykala vzezřením, smýšlením a díky západní muzice byli považováni za rebely, někdy dokonce třídní nepřátele. Aby toho nebylo málo, kulturní dohlížitelé jim ztrpčovali život přehrávkami. „Musel jsi prokázat, že máš dostatečný přehled o muzice, že umíš hrát a že nebudeš rozvracet národ. A k tomu pochopitelně znalosti co se děje 
v socialistickém táboře a jak vyzrát na imperialisty," říká Petr Lexa.

Ale i tady byly třídní rozdíly. Hodní muzikanti dělali přehrávky jednou za rok, Petr Lexa dvakrát – na výročí osvobození a na VŘSR. Poslední pak v roce 1984. „Potom mi zakázali hrát úplně, tak jsem přešel na Písecko 
a byl pět let v kapele Araxa," zakončil.

Rockové muzice zůstal věrný dodnes. Dál s vervou zpívá pecky od Rolling Stones nebo i AC/DC, kapela Meteor Petra Lexy je jednou z nejzvanějších na motorkářské srazy. Jednu věc ale v současné muzice nechápe. „Za nás stačila jedna sprosťárna, dlouhé vlasy nebo jinotaj v textu – mimochodem napsal jsem jich přes sto padesát – a byl problém a vysvětlování. Dneska si se sprosťárnami nejtvrdšího kalibru nikdo nedělá hlavu. Co naděláš, je jiná doba," krčí rameny Petr Lexa.