I když zásah někdy končí v noci nebo k ránu, opláchnou se, rychle nají a jdou zas makat na svém. Tak vypadá práce dobrovolných hasičů z výjezdových jednotek. Jedním z nich je i velitel JSDH Volyně Petr Šimák (39). Spolu se svými kolegy Jiřím Škopkem, Miroslavem Šimákem ml., Michalem Pechlátem, Petrem Škopkem, Michalem Wostrým, Miroslavem Šimákem st., Tomášem Prokopem a Václavem Lencem vyjížděli likvidovat škody, které způsobil orkán Sabine, jež v pondělí řadil také na Strakonicku.

Při zásahu ze sebe parta hasičů vydala maximum. U dobrovolných hasičů je většina z nich roky, a tak je nepřekvapilo, když v pondělí 10. února před pátou ráno houkli jednotce z Volyně kvůli řádění orkánu Sabine zásah. Jedním to ale rozhodně nekončilo. Nakonec bylo výjezdů 17 a osm členů výjezdové jednotky volyňských hasičů dokonale prověřily, co se týká fyzičky i komunikace. „Když si vybavím ty roky zpět, myslím si, že k tolika zásahům jsme při jedné kalamitě snad ještě nevyjížděli. Ani když řádil Kyrill. Tohle jsme fakt pět minut před pátou měli první výjezd a ještě ve čtyři hodiny jsme byly na náměstí ve Volyni, kde jsme z budovy bývalé spořitelny sundávali plech ze střechy, aby na nikoho nespadl,“ popisuje perný den Petr Šimák. Pracuje jako zaměstnanec a s jeho záchranářskými absencemi se v práci už smířili. Stejně jako doma. „Děti mám velké, třináct a sedmnáct let a ani manželka neprotestuje, když musím náhle odjet. Asi je zvyklá,“ dodává s úsměvem. Podobně to mají i jeho kolegové. Některé omluví ve firmě, jiní jsou OSVČ a svoji práci nechají stát.

Hasiči z Volyně vyjížděli v pondělí dvakrát k utržené střeše a také ke dvěma nehodám. „Jedna byla u Předslavic a druhá za Volyní směrem na Vimperk. Obě měly stejný scénář. Řidiči nestihli zareagovat na padlé stromy na silnici a vjeli do nich. V jednom případě to byl kamion,“ popisuje velitel, který byl se svým týmem hasičů při orkánu Sabine u všech událostí. V dalších čtrnácti případech řešili popadané stromy a větve, a to byla ta největší prověrka kondice. „Řezat čtyři nebo pět hodin pilou stromy, je opravdu vyčerpávající. Naštěstí naši hasiči fyzičku mají. Trénují i na soutěži Volyňský Fireman, ale stejně je to pro člověka zápřah. Naštěstí máme v jednotce dva kluky od profíků, kteří nám poradí, jak si na co zajít, když je třeba,“ dodává hasič. Přiznává, že práce ve výjezdové skupině je náročná, a to nejen prací, kterou musí hasiči odvést na místě. „Stává se, že k zásahu odcházíme z práce. A vracíme se v noci nebo k ránu. Následuje hodina spánku, někdy ani to ne a zas musíte do zaměstnání. Někdy to není jednoduché a kromě náhrady platu v době zásahu pro dobrovolné hasiče žádné odměny nejsou. Děláme to opravdu dobrovolně,“ popisuje, jak moc srdeční záležitostí a silnou rodinnou tradicí je stát se dobrovolným hasičem.

Nejen ve Volyni, ale i v jiných městech nestojí dobrovolní hasiči vyloženě o placenou službu, ale výhodám a bonusům, jako je například odpuštění poplatků za odpad, za psa a podobně by se nebránili. "O podobných věcech už se mluvilo jeden čas i ve Volyni, ale utichlo to," dodává velitel jednotky.

Zatěžkávací zkouškou prošla v pondělí, při orkánu Sabine také komunikace mezi hasiči. „Případů, kdy lidé potřebovali někde pomoc, bylo tak moc, že obdivuji, že se v tom operátoři orientovali. Linky byly přetížené, protože vysílačky pro celý jihočeský kraj jsou na jedné frekvenci, museli jsme využívat i mobilní telefony a ty stále zvonily,“ vzpomíná na náročný den Petr Šimák. Připouští, že přetížené linky byl nedostatek, který se při vichřici podařilo odhalit a bude se na něm do budoucna pracovat.

Co si ale hasiči chválí je, jak se o ně dokázalo postarat ve vyčerpávající situaci město Volyně. „Měli jsme u nás na hasičárně připraveno občerstvení, za to jsme byli v takové chvíli moc vděční,“ chválí si velitel jednotky s tím, že spolupráce dobrovolných hasičů a města je ve Volyni výborná. Město ve spolupráci s krajem jim pomohlo s rekonstrukcí hasičské zbrojnice a teď shání také prostředky na nové auto.