ROZHOVOR: Nejsem z těch, kteří si doma skladují své obrazy

Názvy vašich cyklů (Ragnarök, Midgard, Asgard) pocházejí ze severské mytologie. Jste jí hodně ovlivněn?
Určitě, už od 15 let. Nejenom, že se mi líbí Pán prstenů, ke kterému jsem se pak dostal, ale líbí se mi právě severská mytologie. A líbila se mi hlavně v době, kdy o ní nikdo nic nevěděl a nebyla nijak víceméně prezentovaná.

A co tedy říkáte na americký trhák Thor, v kterém se objevuje Asgard na každém kroku?
Mně přijde, že když něco vymyslím, tak nějaký čas poté se objeví něco úplně stejného. Já jsem třeba v roce 2009 udělal výstavu s názvem Asgard na Plzeňsku. A dva roky poté vyjel Hollywood s Thorem, kde je spousta Asgardu. Teď, kdybych povídal o Asgardu, tak to vypadá, jako bych se inspiroval nějakým filmem, třetí kategorie, který ovládl kina. Prostě mi Hollywood, tedy podle mě, naprosto zdeformoval úplně celou normanskou mytologii. Takže jsem s Asgardem skončil, vrátil jsem se zpátky na zem a teď dělám Midgard. Doufám, že už to nikdo v budoucnu nepoužije.

Zdroj: Deník/Michaela HolmanováMůžete tedy trochu přiblížit, o co v cyklu Midgard jde?
Midgard je země, inspiroval jsem se právě Tolkienem. Už raději nevymýšlím nic vlastního, abych se pak nezděsil, že to někde uvidím. Takže se inspiruji tím, co už je. A Tolkien je podle mě nesmrtelný.

Tedy je pro vás Tolkien hodně důležitý?
Ano. Také se inspiroval mytologií a dokázal v takovém pohádkovém příběhu obsáhnout naprosto veškeré otázky, které si lidé kladou. Je to zkrátka geniální kniha.
A mimoto si dokázal vymyslet nejenom vlastní svět, ale i vlastní mytologii, náboženství a teorii o vzniku vesmíru.

Více než cokoli jiného malujete prsten…
Je zvláštní, že Tolkien ve svém prstenu vyjádřil naprosto vše. Jak dobro, tak i zlo, takový ekvivalent Satana, tady tedy Saurona.


Jak jste se dostal právě k severské mytologii?
Četla jste Tuláka po hvězdách od Jacka Londona? Tam právě on ve svých jedněch cestách do minulých životů byl Seveřanem, byl Vikingem a mě tam fascinovaly ty názvy. Jako dvanáctiletému klukovi mi to přišlo hodně zajímavé, a tím jsem se k tomu dostal. V té době jsem Pána prstenů ještě nečetl. Až poté jsem pochopil různé souvislosti. Kdo se o severskou mytologii nezajímá, tak si Pána prstenů přečte a nic ho nenapadne. Díky tomu, že jsem ho četl až déle, tak mi názvy a jména dávaly smysl.

Malujete i klasické realistické věci?
Samozřejmě, nedělám jen věci s lehce duchovním motivem, jako jsem dělal dřív. Občas mám chuť namalovat i klasické věci, jako architekturu a podobně.
Zajímá mě znázornění realistických věcí, maloval jsem třeba cykly částí těl, kde byly například ruce.

Pamatujete na své malířské začátky?
Začal jsem s malováním už od malička. Tedy asi každé díte maluje, ale já začal tím, že jsem falšoval peníze (smích). V šesti letech jsem viděl nějaký film o falšování peněz a neskutečně mě to fascinovalo. Pak, když jsem byl nemocný a byl doma, tak jsem mamince zfalšoval, tedy namaloval, peníze, a to i v rozměru bankovek. Už v té době jsem začal přemýšlet nad takovými věcmi. A myslím si, že se mi „bankovky" povedly, na první pohled vypadaly dobře.

Zdroj: Deník/Michaela HolmanováJak se vaše kariéra vyvíjela dále?
Bavilo mě dělat kreslené věci, večerníčky a podobně.
Ve třinácti letech jsem díky svému strýci, který mě některé techniky naučil, začal dělat olejomalby. V té době měli moji rodiče obchod se sklem a porcelánem a já tam na výzdobu umístil pár svých obrazů, které jsem tenkrát zkoušel, když jsem studoval na gymnáziu. V té době jsem ještě nechtěl mít malířství jako zaměstnání, ale zkusil jsem je tam vystavit. A plátna se začala prodávat, začal být o ně zájem. V té době jsem hodně inklinoval k surrealismu, ale dělal jsem i krajiny a realismus. A tak nějak má kariéra začala.

Kde jste začal vystavovat své první obrazy?
Dlouho jsem v Domažlicích hledal prostory, kde bych mohl svou galerii otevřít. Nakonec jsem je našel, akorát, že podzemní. Původně to byl gotický sklep, který sloužil jako sklad uhlí, který jsem si pronajal a zrekonstruoval. Tam byla moje první galerie Sklep.

Předpokládám, že galerie Sklep byla hodně zastrčená. Chodili tam lidé?
Bylo to moc pěkné místo, ale nikdo tam nechodil. Do sklepení se nikomu nechtělo. Muselo se do průchodu a pak ještě po schodech dolů, takže poměrně náročná cesta. Tak pak jsem se přesunul na náměstí.

Tam to bylo lepší?
Ano, samozřejmě. Ale ty prostory už nebyly tak hezké.

Vystavujete raději sám nebo s jinými malíři?
Ze svého vrozeného narcismu vystavuji radši sám (smích).

Setkal jste s někdy s tím, že by někdo kopíroval vaše obrazy?
Ano, už se mi to také stalo. Například, když jsem namaloval obrazy Světla života, tak tam se mi povedlo při dobrém nasvícení krásně zachytit hru světla a stínu. Poté se objevilo mnoho malířů, kteří se mě pokoušeli napodobit. Což mě na jednu stranu potěšilo. Jelikož jsem měl nápadů víc, tak mi to bylo víceméně jedno.

Necháte se také někým inspirovat?
Samozřejmě. Já jsem se ve svých počátcích inspiroval Dalím, což bylo i dost vidět. Takže mi nevadí, když se někdo od někoho nechá inspirovat. A když se inspiruje mnou, tak tím líp.
Pokud někdo použije můj nápad a udělá ho trochu jinak, tak mi to nevadí. Třeba potom přijde na něco jiného, co osloví mě. Myslím, že je v pořádku, když se umělci navzájem motivují a inspirují.

Zdroj: Deník/Michaela Holmanová

Chvíli jste bydlel i v Praze. Tvořilo se vám lépe tam nebo tady v Česticích?
Jsem rád, že už v Praze nejsem. Tady je větší klid a dělá se mi tady mnohem lépe. Tam to bylo vše takové hektické. A taky jsem tam měl malý byt, což je špatné. Maluji velká plátna, která potřebují prostor.
Nehledě na to, tady je skvělý zvukový kolorit, vyjí a štěkají tu psi, kejhaj husy a vzhledem k tomu, že já spíše pracuji v noci, tak slyším vše a mám to rád. Takové to ticho se zvířecími zvuky.

Předpokládám, že i proto, že pracujete dlouho do noci, je pro vás lepší mít ateliér v bytě.
Ano, určitě. Pro mě je špatné se někam přemisťovat, tam něco udělat a pak se zase vrátit. Takhle já svou práci mohu ukončit, kdy chci, můžu začít kdy chci, nemusím to mít v plánu, prostě začnu, když mám náladu. Tak je to ideální.

Máte ponětí, kolik jste už namaloval obrazů?
Za celý svůj život, když to tak počítám, tak jsem namaloval něco přes 600 pláten, možná víc. Nějaké obrazy má rodina, jinak tady u sebe jich mám sedm a v galerii mi jich teď visí deset. A víc nemám nic. Všechno jsem prodal. Já nejsem ten, který si skladuje svá díla, i když někdy mě to štve. Ani jsem si spoustu svých obrazů nevyfotil, nějakou dokumentaci jsem i ztratil. Ale říkám si, možná dobře, že ty fotky nemám, protože mě napadají stále nové a nové věci. Ani obrazy skladovat nechci. Naopak, já své obrazy prodat chci, protože to, že obraz někdo koupí, tak ocení, co jsem namaloval.