VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Roman Turek ještě zažil společnou reprezentaci se Slováky

České Budějovice - Na rozpad Československé republiky před deseti lety tentokrát v seriálu Deníku vzpomíná hokejový brankář Roman Turek. Ten si vyzkoušel ještě i federální extraligu

27.1.2013
SDÍLEJ:

Roman Turek.Foto: Deník/Václav Pancer

České Budějovice – Ve své sbírce má zlatou medaili z mistrovství světa i legendární Stanley Cup. Někdejší výborný hokejový gólman a v současné době trenér brankářů extraligového HC Mountfield Roman Turek (42 let) zažil ještě federální extraligu i společnou reprezentaci Čechů 
a Slováků. A vzpomíná na toto období v dobrém.

Do tehdejší československé ligy naskočil strakonický rodák poprvé po návratu z vojny v Písku v roce 1990. V té době už měl paradoxně na kontě premiérový start za federální reprezentaci v přátelském duelu proti Kanadě. Po sestupu do první ligy odchytal už jako týmová jednička celou sezonu 
v tehdejší první národní lize 
i vítěznou baráž se slovenskou Nitrou a slavil se svými spoluhráči návrat do nejvyšší soutěže.

Následující sezona 1992 – 93 byla poslední, kdy se ještě hrála společná extraliga s našimi východními sousedy. „Bývali tam kvalitní soupeři. Slovan Bratislava, Košice, Dukla Trenčín. To byly týmy, které měly zvuk i vysokou kvalitu," vzpomíná. „Do Košic to bývalo nejdál. Tam se létalo den předtím z Prahy klasickou leteckou linkou. Při zápase se hrozně chvátalo, abychom stíhali rychlík zpět do Prahy. Zpátky jsme totiž jezdili vlakem. Ten jsme museli stihnout, jinak bychom tam museli zůstávat ještě do dalšího dne. Ten zápas byl vždycky strašně rychlý a rozhodčí většinou pouštěli zakázaná uvolnění, aby čas co nejrychleji běžel. Potom honem zabalit a fofrem na nádraží. Celou noc jsme pak jeli do Prahy a bylo co probírat. Nějaké pivo se přitom samozřejmě vypilo. 
V Praze na nás čekal autobus 
a jeli jsme domů. Byly to náročné zájezdy," usměje se při vzpomínce na náročné výjezdy na východ Slovenska.

V té době se slovenští hráči v českobudějovickém dresu prakticky nevyskytovali. „To byla jiná doba. Tehdy Slováci hráli na Slovensku a Češi v Čechách. Výjimkou byla pouze vojna. To se chodilo do Trenčína a Slováci do Jihlavy. Ale jinak ne," upozorní.

Přesto má Turek zkušenosti se slovenskými spoluhráči. Zažil je především v juniorských reprezentacích. Společně se Slováky slavil Turek velké úspěchy. V roce 1988 se stal mistrem Evropy do osmnácti let a z prestižního mistrovství světa dvacítek si dvakrát přivezl bronz. „S klukama ze Slovenska jsme si dobře rozuměli. Ať už to byli bratři Zúbekové či Ján Varholík 
z Košic nebo Roman Kontšek 
z Trenčína. To byli dobří parťáci z mého ročníku," tvrdí Turek a zdůrazní, že v kabině nedocházelo na žádné dělení na české a slovenské hráče.
 „V té době jsme to vůbec neřešili. Přišlo nám normální, že prostě patříme dohromady. Nijak jsem nevnímal, jestli jsou Slováci třeba povahově jiní."

V seniorském společném národním týmu toho Turek už moc nestihl. Zažil ale olympiádu v norském Lillehammeru v roce 1994, kde poprvé nastoupili samostatné týmy Česka a Slovenska. Oba týmy se utkaly o konečné páté místo, Turek byl v brance a český tým v premiérovém vzájemném duelu svého pozdějšího velkého rivala doslova deklasoval 7:1. „Ten zápas měl obrovský náboj. Vzpomínám si, že jsme po něm přišli do olympijské vesnice a se slovenskými hráči, jako byli třeba Robert Švehla, Otta Haščák nebo i Peter Šťastný, jsme chtěli zajít na pivo. Znali jsme se velice dobře, ale když viděli, jak přicházíme, tak se sebrali a naštvaní odešli, že s námi u stolu sedět nebudou," dává Turek k lepšímu zajímavou příhodu.

Samotný rozpad  federace 
v roce 1993 přijal jako fakt. „To bych nechtěl po těch letech nijak hodnotit," odmítne.

Myšlence společné ligy se Slováky by se ale nebránil. „Kompletně společná soutěž, to už by teď  asi nebylo ono. Spíš by bylo zajímavé, kdyby naši extraligu doplnili nejlepší slovenské kluby. Pokud by 
u nás hrály Slovan a Košice, tak by to mohlo být pro fanoušky atraktivní," míní.

Mezi Slováky, samozřejmě kromě současných hráčů Mountfieldu, už Roman Turek moc přátel nemá. „Mám kamaráda v Trenčíně, který se tam sice motá kolem hokeje a trénuje mládež, ale nemá to nic společného 
s mojí bývalou kariérou. S ním se někdy navštěvujeme. S bývalými slovenskými spoluhráči v kontaktu nejsem vůbec. Ani nevím, kde se pohybují. Je to zajímavé, že se ty vztahy neudržely. Ale je to prostě tak," pokrčí rameny. 

Autor: Pavel Kortus

27.1.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Pohřešovaný Václav Janutka z Vitějovic.

Prachatická policie hledá seniora z Vitějovic

Ilustrační foto

Pojištění dětí? Jde o nadstandard, důležitější je pojištění rodičů

Vánoční dvojkoncert pěveckých sborů

Strakonice - Vánoční dvojkoncert pěveckých sborů se konal ve čtvrtek podvečer v MěDK Strakonice.

OBRAZEM: Šumavské počasí fotoaparátem Romana Szpuka

Vimpersko - V neděli 10. prosince k večeru se na Vimperk sypal sníh, v noci sněžení ustalo, začalo divoce foukat, pak se objevil déšť, a tak jsem se vypravil ráno 11. prosince na Boubín, abych zjistil, kolik sněhu přibylo.

Kusy meteoritu se zatím nenašly

České Budějovice – Už je to přes deset dnů, co na území českobudějovického sídliště Máj a Zavadilky, dopadly části takzvaného bolidu čili jasného meteoru.

Jihočešky dostaly nářez. Prohrály o 51 bodů

Strakonice – Kapitánka basketbalistek Nymburka Alena Huňková nasázela v předehrávce 13. ligového kola ve Strakonicích sedm trojek a stanovila nový rekord sezony.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT