Milují koně, psy, ale i kozy a vlastně jakákoli domácí zvířata. A těžko říci, kdo z nich je stromem 
a kdo jablkem. Rodina Novotných je totiž poznamenaná láskou ke zvířatům napříč všemi jejími členy. A i když by se mohlo zdát, že starší syn Karel se „odkutálel" z rodiny nejdál, stále je ale synem svého otce. V podstatě, ať jeho otec dělal jakoukoli profesi, syn k ní minimálně přičichl. Benjamínek Kubík, kterému jsou tři, pak po svých rodičích zdědil lásku ke zvířatům. Vyrůstá s nimi, respektuje je a ony respektují jeho. Zvířata, především koně, pak rodinu ovlivnila natolik, že se odstěhovala ze Zadova, kde provozovala penzion, na Zdenicko, kde si opravila usedlost, vybudovala tu farmu a pro zájemce i jezdecký klub.

Dva roky žijete ve Zdenicích. Co vás sem přivedlo?

Karel Novotný st.: Rozhodně láska ke koním. Dvacet let 
v pohostinství je hodně dlouhá doba a já jsem byl už unavený. Se ženou jsme chtěli utéct někam, kde budeme moci být se svými zvířaty. Původně jsme chtěli na Lipno, pak připadal v úvahu Michalov, ale nakonec se nám naskytla možnost jít do Zdenic. Navíc, mně bude za pár měsíců padesát a ještě se nám podařil náš malý syn.
Kateřina Novotná: Koně mě provázejí v podstatě celým mým životem. Neumím si život bez nich představit. Chtěli jsme místo, kde je budeme moci chovat, kde bude možnost dělat vyjížďky pro lidi, případně i pro zájemce koně ustájit. Takže jsme si našli usedlost ve Zdenicích, kde deset let nikdo nebydlel, a dali se do oprav.

Nebylo to velké sousto?

Karel Novotný: Všechno, co tu vidíte, jsme dělali sami. Já, který jsem nebyl zvyklý na takovou práci, jsem třeba sám postavil ohrady. A dva dny na to přišla vichřice a ohrady létaly vzduchem.
Kateřina Novotná: To byla chvíle, kdy jsem brečela. Konečně se vám podaří něco udělat, pohnout se dál a pak stačí chvíle a všechno je pryč.

Do Zdenic za vámi jezdí i děti a vy je tu vozíte na koních. Kdo všechno tu u koní dělá?

Kateřina Novotná: Koně mám na starost hlavně já a pak Míša, která tu má u nás i svého koně.
Před dvěma týdny tu ale děti vozil i nejstarší syn Karel.
Karel Novotný ml.: Já jsem tu vůbec neměl být (směje se).
Kateřina Novotná: To byla hrozná náhoda. Děti vždycky vozím já a Míša, jenže jsme 
s manželem museli jet pro prasata, která chováme. Měl přijít příměstský tábor a protože tu Kája byl zrovna na návštěvě, musel zaskočit. Byl 
z toho celý překvapený, ale děti má rád, takže to samozřejmě zvládal.

Děti tu provázel i nejmladší syn Jakub. Jaký má vztah ke zvířatům on?

Kateřina Novotná: Výborný, už teď říkáme, že to bude farmář.
Karel Novotný: Je to velký pomocník. Nemá problém s tím, aby se sebral a šel se mnou pomáhat. Navíc, zvířata ho opravdu respektují. Koně ho milují, on se jich vůbec nebojí.
Jakub Novotný: Nejraději mám ze všech hříbátko, ale ono utíká (mračí se).

Nejstarší syn Karel tedy farmářem není?

Karel Novotný st.: V tuhle chvíli ne, ale je pravda, že třeba na penzionu pracoval se mnou. Po nějakém čase ale odešel do Českých Budějovic. Není to lehká pozice, když je táta se synem v jedné firmě 
a táta je nadřízený. Takže teď žije v Budějovicích a za námi sem jezdí na návštěvy. Tak nějak je i jeho život vždycky kolem mě.
Karel Novotný ml.: Koně mám opravdu hodně rád, od dětství jsem na nich jezdil. Teď jsem ale pracovně jinde, takže není tolik času, kolik bych chtěl. Nicméně, co se koní týče, vždycky jsem je měl rád. 
V poslední době, když se 
k nim na farmě dostanu, tak už ne rekreačně, ale spíše ve spojení s prací, která kolem nich je.

close Hříbátko. zoom_in Jak vidíte budoucnost farmy?

Kateřina Novotná: Hrozně ráda bych tu jednou měla třeba hypoterapii, ale to je hudba budoucnosti. Farma ještě není hotová, děláme ji po částech. Navíc se věnujeme ježdění. Jednou bych tu třeba ráda měla i ubytování, aby 
k nám mohli přijet lidé a učit se jezdit na koních, nebo se tu rovnou mohli zastavit se svým koněm ti, kteří na něm už jezdí.

Jak vypadá den na farmě?

Kateřina Novotná: Ráno vstanu, jdu nakrmit zvířata, podojit kozy a krávy. Musím připravit samozřejmě Kubíka, ten mi chodí pomáhat. Pak je vlastně celodenní práce kolem koní. Připravujeme teď jak lidi, tak i koně na zkoušky, někteří je budou dělat už na podzim, jiní na jaře příštího roku.
A do toho práce na zvelebování farmy. Je toho hodně, celý den se nezastavíme. A protože máme tříletého syna, tak musíme samozřejmě přizpůsobovat program i jemu.

Na koňský hřbet si tedy umí sednout každý člen vaší rodiny?

Karel Novotný st.: Určitě. Já jsem i členem jezdeckého klubu, který manželka vede. Kubík má ke koním vztah neuvěřitelný. Máme fotku, kde stojí pod koněm, ten spí 
a Kubík si jen tak stoupne pod něj. Nebojí se ho.

Jak se chovají děti, které k vám přijedou s táborem, školou, školkou? Bojí se koní?

Kateřina Novotná: Některé ano, ale většinou to dopadne tak, že je nemůžeme z koní dostat dolů, zamilují se do nich. Ale stejné je to i s dospělými. Obvykle to vypadá tak, že sem přijedou rodiče s dětmi, aby dětem ukázali zvířata a nechali je projet na koních. Sami vůbec nepředpokládají, že by si na koně mohli sednout. Tvrdí, že z nich mají respekt. Jenže, když vidí, jak jedou jejich děti, rozhodnou se, že to chtějí také zkusit. A pak už se vlastně jen vracejí, protože jim koně učarují. A to je přesně to, co jsme chtěli. Udělat místo, kam mohou jezdit celé rodiny, ukázat dětem, jak vypadá prase v chlívku, jak vypadá opravdová kráva, koza. Nechat je, aby si pohladili koně.
Karel Novotný: Prostě, aby 
i děti z města viděly, jak vypadá zvíře ve skutečnosti. 
A to se daří.