Po svátcích se Kopečtí s těžce nemocným otcem přestěhovali do hostince pana Kvapila na Starém městě v Litovli proti hřbitovu. Zde otec smutně řekl "Sem jste mě přivezl, ale odtud mě už nepovezete". Kolem sebe viděl tehdy pět nezaopatřených dětí: Antonína, Matěje, Marii, Vojtěcha a Jindřicha s plačící matkou Josefou.
Strýc Berousek z Litovle odjel a Jan Kopecký zůstal ze strýcem Lagronem, jehož žena byla sestra Janovy ženy Josefy. Koncem ledna sem přijel Janův bratr Karel s divadlem, který se nedávno oženil s Berouskovo sestrou Žofií a své divadlo z Čech přivezl na Moravu.
Karel hrál po různých hostincích a malý Antonín mu vytahoval a spouštět oponu a na plech dělat bouřku. Později mu dovolil i vodit loutky, ale musel stát na stoličce. Dne 19.2.1901 odjíždí a malého Antonína bere sebou. Antonín s pláčem opouštěl otce. Dne 22. února hráli hru "Poslední táborita", při hře zapomněl spustit oponu. Po představení ulehli ve voze na náměstí a v noci Toník vykřikl "Strýčku! Tatínek je tady venku a volá mě k sobě, slyšel jsem jeho hlas". Karel vůz obešel, ale nic neviděl "Nikdo tam není, jsou teprve 3 hodiny."
Již neusnuli a v 9 hodin ráno jim pošťák přinesl telegram, že ve tři hodiny starý Žánek, jak Janovi přezdívali, zemřel. Byl zaopatřen farářem v Lošticích od P. Jana Kašpara a v Litovli pochován farářem P. Františkem Zatloukalem. Vdova Josefa Kopecká s panoramou jezdila po Moravě se strýcem Františkem Lagronem se střelnicí. Strýc Karel zůstal v Čechách v Telči, kde uložil panoramu a zůstal bez prostředků. Mladý Antonín později legionář začal jako žák 2. třidy s divadlem darovaným otcem hrát divadlo, a to jako první hru "Herkules".
Když v roce 1904 s matkou Josefou, Antonín (13let) a Matěj (14 let) dorazili do Olšan u Prostějova, rozhodli se navštívit hrob otce v Litovli a vykonali šestihodinovou cestu. Krabice v hostinci dali na jeviště a spěchali na hřbitov, kde na křížku z břízy s destičkou stálo: "Zde v Pánu odpočívá Jan Kopecký z Mirotic, loutkoherec narozený r. 1866 a zemřel 23.února. 1901".
Rod byl velice rozsáhlý a psát o něm je na knihu. K jeho vazbu na Strakonicko, Strakonice, Rohoznou vám ukáží originály přiložených dokumentů.
Jan Malířský, Strakonice