Zde nesoupeřili s ostatními před porotou, ale poznávali podobně hudebně „postižené“ sbory evropských i vzdálenějších zemí. Jejich pestrý repertoár, kulturu vystupování i kupříkladu techniku sbormistrovského vedení na přátelských koncertech.

Když po pravidelné středeční náročné večerní zkoušce nastupovali u gymnázia do dvoupatrového autobusu s nesmírně milou posádkou, věděli všichni, že jedou do teplejšího kraje západního pobřeží Istrie a že mají mít nové sborové tričko a deštník. Nečekali ovšem „ráj“, jak si druhý den po prohlídce Benátek a ubytování v porečském hotelu oplývajícím nevyčerpatelnými švédskými stoly nadšeně sdělovali.

Sedmý ročník „Istra Music Festivalu“ byl zahájen pátečním open-air koncertem na náměstí Poreče. Strakoničtí se pokusili ostatní sbory i obecenstvo uchvátit oblíbeným lidovým hitem „Tancuj, tancuj“, kterýžto doprovází dvouřadou dynamickou choreografií (kdo ji ještě neznáte, nenechte si ujít nejbližší živé vystoupení). První intenzivní pocit národní hrdosti a pěvecké vzájemnosti podtrhovaly vlající české vlajky. V sobotu navštívili kouzelné antické památky v jižnější Pule, kde si pro chuť zazpívali v unikátně dochovaném římském amfiteátru starém téměř dva tisíce let. Akustika byla vynikající.

V podvečer už se pečlivě připravovali na vrchol festivalu - večerní koncert v konferenčním hotelovém sále. Nebyli si jisti, zda byli na samotný závěr festivalu pořadateli zařazeni oprávněně. Naštěstí poctivé rozezpívání vedené sbormistryní Marcelou Mikovou dokáže podobné obavy vždy včas zmírnit či rozptýlit. Sbory z Rumunska, Turecka, Litvy, Portugalska či Španělska i domácí chorvatské publikum se jim podařilo nadchnout písněmi lidovými, swingovými, spirituály i podmanivou a rytmickou africkou mší zpívanou s doprovodem dvou vynikajících klavíristů Aleny Svobodové a Mariana Kováče.

Po vydařených koncertech studenti neodolali a nahromaděnou náladu ventilovali živelným zpíváním v kruhu – tentokrát v prostorném foyeru před recepcí porečského hotelu. Neúnavná a notoricky optimistická sbormistryně Marcela Miková jim nahazovala do náklepové ladičky tóny, kolemjdoucí se proměňovali v publikum a něco krásného ze studentů rezonovalo snad i v nich. Sdílená sborová euforie je něčím, zdá se, opakovatelným. Nováčci se totiž zpravidla dost rychle nakazí od „staráčků“.

A tak jdou pěvecká sborová léta od patnáctiletého výročí pomalu ke dvacítce, kterou by rádi za pár let oslavili také s vámi! Hudba sbližuje a pomáhá překonávat zával všedních domácích i medializovaných mezinárodních starostí, s nimiž si člověk může lámat hlavu třeba nebezpečně dlouho a marně. Zpívat se přece dá všude, nejen na náměstí Sv. Marka v Benátkách nebo v nitru Postojenských jeskyní, kde při zpáteční cestě obdivovali miliony let trpělivě rostoucí vápencové krápníky!

Miroslav Žitný