Čekal jste, že Saša nastoupí hned v prvním zápase?
Důležité pro mě bylo vyjádření trenéra Hadamczyka, že jsou všichni tři brankáři na stejné startovací linii. Čekal jsem, že nastoupí buď Jakub Kovář, nebo Saša. Ale přál jsem si samozřejmě, aby to byl právě Saša. Byl to podle mě se se Švédy, velkými favority turnaje, těžký zápas. Byl problém, že ani Jakub ani Saša neměli dva tři klidné zásahy poté, co nastoupili, aby se mohli rozchytat. Střídat ve 21. minutě za stavu 3:0 nebylo pro Sašu nic moc. Nesáhl si ani na puk a dostal góla. Pak už to bylo v pořádku, rozchytal se a podržel mužstvo. Myslím si, že zachytal fantasticky, že dal mužstvu naději alespoň něco s tím zápasem udělat. Buďme rádi, že to nebyl debakl.

Jaké pocity jsou otce, když syn stojí v brance?
U každého zápasu jsou ty pocity stejné od dětství až do současnosti. Je to zápas jako každý jiný. Samozřejmě olympiáda je specifická. Je to něco, po čem každý sportovec touží. Pocity jsou jako kdybych s ním v té bráně byl i já. Ale zase to není tak, že bych chytal za něj. Spíš se dívám a hodnotím. Myslel jsem si, že ho po tom prvním góle v tom taky nechají vykoupat. Pak se mu podařily dva zákroky a bylo vidět, že už hraje svoji hru soustředěný na zápas. A druhý zápas už chytal Ondra Pavelec, ale to už bylo dopředu dané.

Jak se vám líbí olympijské hokejové dresy?
Zatím jsem měl možnost vidět jen ty jedny retro z roku 1948 ze St. Moritz. Ty druhé v barvách české vlajky zhodnotím až podle prvního zápasu v nich. Půlka světlá a půlka tmavá, to může být matoucí.

Neplánujete také cestu na olympiádu?
Na začátku jsme sice plánovali, že bychom se jeli podívat možná na celou olympiádu. Ale musím do práce. Navíc se tam rozhodla letět snacha. Takže teď hlídáme jejich dva kluky Frederika, kterému je dva a půl roku, a čtyřměsíčního Sebastiana. Střídáme se o ně s bývalou manželkou, jak nám to zaměstnání dovolí. Kromě toho všeho jsou ale také při cestování do Soči problémy s vízy a podobně. Nu, ale kdo ví…

Když Sašu v televizi vidíte, vzpomenete si ještě na jeho úplné začátky?
Dal jsem mu to, co by by udělala řada rodičů stejně. Ale doby, kluci chodili na hokej, na fotbal a ještě dobře zvládali školu, ty už jsou dávno pryč. Když to tak vidím, tak se dokázali v poslední době tady z blízkého regionu prosadit akorát Martin Hanzal a Saša. Ti, co neodešli v osmnácti či devatenácti ani nejsou vidět. Podle mě je lepší se zkusit prosadit venku. Podívejte se například na Hertla.

Saša také šel kvůli hokeji z domova docela brzo, že?
Šel nejprve do Písku, pak přestoupil do Českých Budějovic. Nakonec usoudil, že mu chytání v české juniorské lize po hokejové stránce už nic nepřináší, tak se rozhodl jít do zahraničí a šel do Finska. V té době mu bylo 18 let. A prosadil se, byl vyhlášen jako nejlepší gólman celé soutěže. V 19 letech se prosadil jako jednička v TPS Turku. Pak to byla Florida, Švédsko, Chicago. Pak se vrátil do Švédska a poté ho chtěl Petrohrad, tam teď chytá první sezonu.