Vzhledem k malé vzdálenosti od hranic s Německem došlo k obsazení Strakonicka již v časných ranních hodinách. Dle dobových záznamů se již v 7 hodin ráno německá armáda hrnula z Prachatic do Vodňan.

Z amplionů po celé zemi se ozývaly výzvy pro zachování klidu v ulicích, lidem bylo doporučováno, aby nevyvolávali nepokoje a vyhnuli se incidentům, které by mohly mít nedozírné následky.

Obyvatelstvo napříč naší zemí bylo vzniklou situací rozhořčeno, ale případný odpor s sebou nesl riziko kolektivního ohrožení a z tohoto důvodu byla situace naoko klidná. Uvnitř společnosti to ale vřelo. I ve Strakonicích byli němečtí vojáci „přivítáni“ nadávkami a hrozbami od českého obyvatelstva.

Dobová fotografie zaznamenala Německou obchodní akademii v ulici Wernera Mölderse (dnes Dukelská) v roce 1942.
Protektorát změnil i školní výuku

I tento vyhrocený čas však přinášel hrdinské činy. „Některé prameny uvádějí, že jeden ze strakonických měšťanů ukradl přímo z vozu přijíždějící německé armády pušku. Bezprostředně po zcizení střelnou zbraň nepoužil, nicméně nepochybuji o tom, že v závěru války se z pušky rozhodně střílelo,“ uvedl jeden z mnoha příběhů protektorátní historie historik Radim Košner.

V první den okupace zasáhlo do života českých obyvatel především nařízení o jízdě vpravo. Objevila se ale i první protižidovská opatření. Osobám židovského původu bylo zakázáno vykonávání lékařské a advokátní praxe. V prvních dnech okupace židovští živnostníci raději ani neotevřeli své obchody. Ty se totiž ihned staly terčem útoků českých fašistů, kteří jim beztrestně rozbíjeli kamením výkladní skříně.

Ihned se však objevily i první známky vzdoru. Ve všech jihočeských městech se u pomníků a pamětních desek T. G. Masaryka objevovaly květiny, občané nosili v klopách české trikolory a na stěnách domů se objevovaly protiněmecké nápisy. Již 16. března rozjelo gestapo první velkou celoprotektorátní akci Gitter, v rámci které měli být zatčeni politicky aktivní komunisté, zednáři či političtí a židovští emigranti z Říše.