Janu Kurkovou nominoval její zaměstnavatel. I díky Janě Kurkové začala již dlouho před rokem 2018, odkdy strakonický domácí hospic funguje, příprava jeho zřízení, osvěta tématu umírání a podobně. Veřejnost pak chytil za srdce příběh Jihočešky, které dali lidé online nejvíce hlasů.

Jaké jste měla pocity, když jste v Praze 30. ledna v sále Novoměstské radnice ocenění přebírala?

Nádherné, neskutečné. I když zpočátku byl tak trochu stres, že jde člověk někam na veřejnosti získat ocenění za práci, kterou stejně dobře dělají běžně a dobře i jiní lidé. Ale pak mi přišlo moc hezké, že si lidé hospicové práce všímají. Takové vyjádření podpory navenek a nahlas je moc hezké. Že prostě nejsme anonymní, že nás lidé znají a že naše práce je vidět a má smysl.

Pracujete v charitativním zařízení, kde se velmi často dostáváte do kontaktu s lidmi, kteří už se nacházejí na konci života. To musí být velmi stresující.

Na jednu stranu je to stres, to je pravda. Ale na druhou stranu to chápu jako smysl svého života. Člověk si nějak ujasňuje hodnoty a jejich žebříček. Zároveň ví, že pomáhá lidem, kteří jsou v nouzi, prožít chvíle štěstí.

Při vaší práci není možné, aby nevznikaly emoce, různé osobní vazby. Jak se s zrovna s tímto vyrovnáváte? Jak od takových okamžiků relaxujete?

Naštěstí se toto neděje pořád a také musí být určitá profesionalita a odstup. Ale to neznamená, že nemáte pravdu. Někdy nás to hodně zaplaví, obzvláště, když vidíte podobné osudy – staří lidé, děti, lidé v mém věku.

Ale myslím si, že v rámci týmu jsme schopni si poskytnout supervizi. Máme také dobrovolníka psychologa, ale zatím vše důležité zvládáme uvnitř našeho týmu. Máme mezi sebou dost otevřenou atmosféru a jsme schopni se navzájem podpořit. Velkou zpětnou vazbou jsou samotné rodiny našich klientů.

Jste jednou ze zakladatelek strakonického hospicu. Jak dlouho tuto práci děláte?

Ve Strakonicích jsem šestým rokem, předtím jsem pracovala s dětmi a s mládeží. S dětmi a rodinami se nyní potkávám také, i když trochu jinak. Předchozí práce byla velkou zkušeností.

Již jsme zmínili , že strakonický hospic vznikl před šesti lety. Jak se podle vás zapsal do povědomí lidí?

Reakce jsou různé a většinou pozitivní. Klienti se k nám dostávají převážně na doporučení rodin, se kterými už jsme byli v kontaktu. I spolupráce s nemocnicí, lékaři a jinými organizacemi je stále lepší, i když je to pomalý proces.

- Ocenění v sále Novoměstské radnice v Praze přebíralo celkem pět žen.
- Během slavnostního vyhlášení si cenu v kategorii terénních služeb odnesla Drahuše Řezníčková z Oblastní charity Červený Kostelec, která pečuje o klienty v horském terénu už přes třicet let
- Vítězka kategorie pobytových služeb, Petra Baier, bohaté zkušenostiz péče o seniory v Domově pro seniory Chodov již předává i svým kolegům.
- V kategorii sociální pracovník získala nejvíc hlasů odborné poroty Božena Kasiková. Výjimečná je především její odbornost a zkušenost a také laskavost, se kterou přistupuje ke každému klientovi.
- V samostatné kategorii manažer/ka sociálních služeb patří ocenění za loňský rok Ireně Opočenské, ředitelce litoměřického střediska Diakonie ČCE.