Kateřina Janochová chodí do oktávy. V budoucnu se chce věnovat ekonomice, ale bez maturity by to nešlo. Proto je pro ni návrat do školy prioritou. „Asi to zní divně, ale já se fakt hrozně těšila do školy,“ říká Kačka. Kromě toho si myslí, že současní maturanti jsou v horší situaci než jejich předchůdci. „Naše ročníky už přišly o půl roku školy na jaře a nyní se k tomu připojují další omezení. Distanční výuka nemůže nahradit klasickou školu, i kdyby byla sebelepší," dodává. Nehledě na to, že i když byla se spolužáky v kontaktu, osobní setkávání s nimi a hlavně učiteli má jinou hodnotu. "Já to prostě k životu potřebuji. Probírat výuku, ptá se a tak podobně."

Tereza Uhlíková je studentkou 4. B. „Nejhorší pro mne bylo, že jsme sice dostávali úkoly a psali si poznámky, ale bez termínů odevzdání. Myslím si, že chyběl takový ten bič,“ říká. Ale distanční výuka měla i plusové stránky. Například možnost zůstat ráno déle v posteli, volně se pohybovat a podobně. „Nikdo vás nenutí sedět několik hodin v lavici. Můžete jet podle sebe, plánovat si více volný čas. Prostě jet podle svého tempa," dodává. O tom, kudy se bude ubírat její další život po maturitě, zatím představu nemá.

Do 4. B chodí také Lukáš Baloušek. Do budoucna by chtěl studovat školu se zaměřením na zeměpis. Maturita je ale v současné době pro něj větší strašák než dříve. „Sám na sobě jsem pozoroval, že si snažím výuku ulehčit víc, než bych měl. Nedokázal jsem se dokopat k povinnostem, i když jsem se snažil. Chyběl ten bič, o kterém jste mluvili s Terezou,“ říká s mladickou upřímností. Soustředil se ale na maturitní předměty, například matematiku. Právě matematika je podle něj předmět, který vyžaduje sezení v lavici a pečlivější výuku. "Právě teď se probírají věci, které jsou dost složité."

Rozhovor se uskutečnil v budově Gymnázia Strakonice s vědomím vedení školy a za dodržení všech bezpečnostních opatření.