Z nezdaru celé divize byl obviněn 28. pluk a vyhlášeno na něho stanné právo. Převezeni do Slavonie podrobeni byli čeští vojáci novému tuhému výcviku a znovu vysláni do Srbska přes řeku Sávu. Po prudkém boji byli znovu zahnáni zpět.

Když potřetí překročili Sávu, strhla se po dvou dnech strašná bitva a Čechům byl tak znemožněn ústup vzadu stojícími tyrolskými Němci. Lehce raněn do hlavy, dostal se Václav Dušek do nemocnice, kde zůstal mezi rakouskými Srby. Později tam setrval jako ošetřovatel až do 30. srpna 1915, kdy nastoupil k svému pluku do Lince.

Dne 30. března 1916 odešel s 19. praporem do pole na ruskou frontu, kde sloužil na obvazišti. Poté 30. června po prudkém útoku Rusů a velikých ztrátách ustoupil k Stanislavi, kde opět bojoval. Když se situace uklidnila, nastal v Rusku revoluční převrat.

Celá divize byla v červnu přeložena na italskou frontu do rozbitých zákopů, zamořených mrtvolami. Brzy následovala prudká palba Italů plynovými granáty a bodákový útok na vojsko ukryté v jeskyni, které bylo odvedeno do zajetí. Dušek byl odvezen se 6000 zajatci na ostrov Assinari, kde spatřil hroby pochovaných Čechů, převezených ze srbského zajetí.

Čechové a Slováci byli vyslýcháni, zjišťovalo se jejich smýšlení a ti, kteří se vyslovili pro československou samostatnost, byli převezeni do italské Sulmony mezi Čechy. Poté byli přidělení k československým plukům. Václav Dušek k 33. pluku 10. rotě. V Padově za přítomnosti prezidenta Masaryka a italského krále přísahal věrnost československému státu. Sloužil nějaký čas u svého pluku na půdě Itálie.

V roce 1919 s ostatními legionáři se vrátil do osvobozené vlasti, kde ještě vykonával službu při obsazování Slovenska. Dne 9. dubna 1919 byl propuštěn domů.

(Z knihy obce Čimelice)