Během této doby prošla jeho učebnami celá plejáda učitelů a pedagogů, jejichž jméno bude se školou spojeno navždy. Jedním z těch, na kterého vzpomíná bezpočet bývalých studentů a při oslavách 18. a 19. června mu mohli po letech opět stisknout ruku, je pan profesor Vojtěch Žíla. Matematik, fyzik, astronom, fotograf, fenomenální botanik. A podle mnoha právě bývalých studentů člověk, který ovlivnil jejich životní dráhu. Ale také gymnázium jako takové – vždy v něm učil celých 50 let!

Pane profesore, pamatujete si den, kdy jste do gymnázia nastoupil?

Myslím, že to bylo 9. listopadu 1970, takže loni to bylo 50 let.

Co vás přimělo zůstat věrný gymnáziu půl století?

V podstatě to bylo lehké. Když jsem se oženil, tak první rok jsem učil na Základní škole Revoluční. Jiné místo nebylo. Potom se uvolnilo místo na gymnáziu. Víte, ono mi to gymnázium, co se týče výuky, přece jen více vyhovovalo. Jsou tady olympiády, víc to na něm žije. Je prostě na jiné úrovni a nutí i učitele, aby se zdokonaloval.

Jak byste těch 50 let sám zhodnotil?

To musí hodnotit žáci a studenti. Já jsem se ze začátku strašně rád sám učil, tak jsem to vyžadoval i po studentech. Prý jsem byl dost náročný. Ale jak jsem byl starší a starší, tak jsem byl i hodnější a hodnější. Takže teď jsem úplně nejhodnější.

Životem vám prošly stovky studentů. Utkvěl vám některý z nich v paměti více než některý jiný?

Například vynikají matematik Milan Straka, ale spousta dalších a dalších studentů.

Ale vy se věnujete i jiným oborům. Jste i botanik nebo astronom.

Květinkám se věnuji už od sedmé třídy. Jsou moje velká láska, dokonce jsem opravoval naší kantorku (smích). Zlákala mne i astronomie. Vedl jsem astronomický kroužek, dělali jsme tábory, pozorovali hvězdy. Snil jsem, že jednou budu někde na Skalnatém plese chytat komety, jako to dělal český astronom Antonín Mrkos, se kterým jsem se znal. Život byl ale jiný. Oženil jsem se, žil 18 let v Cehnicích a zůstal tady.

Jste legendou strakonického gymnázia. Co byste mu popřál?

Všechno to úplně nejlepší. Vždyť jsem s ním prožil 50 let! Víte, ráno se probudím a říkám si, co budu dělat? A tak jdu sem, na gymnázium. Protože tady mám počítat, knihovnu, herbáře, chodí mi sem pošta, mám tady obědy. Zkrátka, já jsem pořád na gymnáziu.

Vy se chodíte domů jen vyspat…

Ano. Po 50 letech už nemůžete nic jiného dělat. Jsem na gymnázium zatížený.