Jiří Masopust byl jedním z 19 účastníků sobotního mariášového turnaje v Čejeticích.
Kde jste se poprvé setkal s mariášem?
Už jako malý kluk jsem se pohyboval po hospodě, kterou moji rodiče provozovali. Mariáš se tam hrál pravidelně a já si tam připadal jako malý žák. Uchvátila mě ta myšlenka hry, ty kombinace. Karet do mariáše je třicet dva a dá se při hře také propočíst, kdo jaké karty má v ruce, když se to tak vezme.
Je to vášeň, které se dá podlehnout?
To rozhodně, je to chytrá hra a navíc, když se rozdají první karty zapomenete jestli máte nějaká trápení nebo vás něco bolí. Při hře se dostáváte do jiných sfér a všechno jde stranou.
Hrajete pravidelně?
Máme dvě party, jedna se potkává v Čejeticích ve středu a druhá v pátek na Slaníku. Protože je nás málo, tak se účastním obou hraní tady v okolí a rád, jinak bychom si pěkně nezahráli.
Proč si myslíte, že vás ubývá?
Ubývá snad ani ne, jen pokud má někdo zdravotní problémy, ale spíš bych řekl nepřibývá, protože tahle moderní doba přináší pro omladinu spoustu lákadel na internetu a pokud něco hrají, tak jsou to zřejmě hry jen po síti.Řekněte mi, jako neprostému laikovi, něco blíž k mariáši. Jsou různé druhy hry - mariáš lízaný, volený, licitovaný, křížový a dá se hrát ve třech a maximum ve čtyřech hráčích. Pokud hrají čtyři hráči hru pro tři, jeden z nich je „pauzírák“, střídají se ve vynechání jednoho kola, ale ten kdo odpočívá se zatím může dát něco dobrého.
Hraní mariáše je spojené s prostory hospod a tím pádem mi tam samozřejmě pasuje i pivo a kouření?
Kde jinde by se měli lidé potkávat než v hospůdkách, i když těch vesnických v poslední době hodně ubývá. Dá se sice hrát i v soukromí samozřejmě, ale tradice nám pro tuto chvíli ještě zůstává a máme to takto nastavené. Budeme mariáš brát jako společenskou záležitost.
Myslíte, že na hru jako takovou může mít vliv zákaz kouření v restauracích a hospodách?
Obávám se, že může, ale ne tím, že bychom přestali hrát, ale hry se nám mohou díky vynuceným pauzám protáhnout. Ale to ukáže až čas.
Alena Škrámková
