Pokusíme se vás seznámit s příběhy, které si naši předkové po staletí vyprávěli a které přetrvaly dodnes. Pomohou nám alespoň částečně pochopit, jaké hodnoty vyznávali lidé před stovkami let, co ovlivňovalo jejich myšlení, čemu věřili, v co doufali a čeho se báli. Náš nový seriál se tak možná stane i poselstvím pro další generace.

Málokdo ví, že v Oseku stávala vodní tvrz. Jejím pozůstatkem byl malý rybníček v místech, kde je dnes parkoviště – lépe řečeno po levé straně od hlavní brány. Také před svojí přestavbou vypadal osecký zámek jinak. Měl ve svých prostorách kapli svaté Tekly. Jenže Tekla byla z nového svatostánku poslána na vršek při cestě k Rohozné. Tam jí byla postavena boží muka a od té doby tu bdí tato patronka nad lidmi, aby je neuštkl had či nenavštěvovala můra.

Můra trápila dítě

Své si kdysi zažila sousedka Záleská, která byla svědkem muřích manévrů: „Stěžovala si jedna selka, že je její dítě celé bledé, špatně spí a vůbec neroste. I sešly se sousedky na táčkách a že na vině bude můra. Poradily matce, aby pozorovala, co se v noci kolem kolébky děje. Sousedka druhý den s očima navrch hlavy vyprávěla, že skrze petlici do světnice vpadlo stéblo slámy a odlétlo do kolébky. Po nějaké době, že zmizelo stejnou cestou zpět. To byl jasný důkaz! 

Ženský vybavily maminku posvěcenými nůžkami. Když další noc opět přišla můra trápit děcko, na odchodnou ustřihla žena kus čarovné slámy. Když se zase příště všechny sousedky sešly, ta nejmoudřejší z nich začala ústřižek v prstech tisknout a zaklínat. Vtom jedna ze zúčastněných padla na zem a z úst jí vylezl druhý kousek slámy. Přitom z ní vycházel naříkavý hlas, aby ji nechali žít. Sláma byla spálena nad svíčkou, sousedka odčarována a dítě pak již jen kvetlo.“ 

Nu, byly to poněkud strašidelné časy, které však rozjasňovali v Oseku žijící rázovití Židé.

Jákob pomohl

Takový dědeček světoznámého spisovatele Franze Kafky občas působil ve vsi hotové pozdvižení: „Jednou, už za noci, k němu přiběhli zdejší hospodáři. V kopci Na Tekle se u jednoho vozu zlámalo kolo. Vůz byl plně naložen a hrozila škoda. Jákob vstal a běžel s rozrušenými chlapy do kopce. Nadzvedl vůz za osu, poručil pobídnout tahouny a celé toto podivné spřežení dojelo bezpečně do Oseka. Dlouho se potom o této příhodě po hospodách vyprávělo.“

To víte, řezníci mívali sílu a pověsti dlouhou životnost. Proto jsme si dnes mohli povědět pár příběhů z časů, kdy se tomuto místu říkávalo Vosek. Židé zmizeli, zmizela i jejich synagoga. Jen ten tajemný zámek – Zámek z románu Jákobova vnuka prokoukl a je příjemné projít se jeho parkem. A na lavičce si třeba přečíst pár místních pověstí.

(Z trilogie Prácheňský poklad)

Ondřej Fibich