Fenomén kromlechu Devíti králů vzrušoval již zakladatele české archeologie. Nějakých 150 let se badatelé snažili zrekonstruovat z kusých zpráv, kde to bylo. I nějací psychotronici si zde přiložili své esoterické polínko. Na tento problém je třeba se dívat z pozice řádu a selského rozumu. Někdy přichází rozuzlení naprosto nečekaně.

Devět králů

Až jsem narazil na pověst o studánce U Devíti králů, objevilo se jednoduché vodítko. Neboť „u“ neznamená „přes“. Sedláci totiž vnímali uspořádání jednotlivých míst mezi sebou a jejich směrové pojmenování nikoli jako ti, co stojí před mapou a vědí, že sever je nahoře. Každý sedlák měřil body krajiny ze své rodné vsi! A to i když se přestěhoval nebo získal pole v jiné obci. Nuže, sem s příběhem, který nás dovedl na dohled Devíti králů, třebaže již od roku 1866 tyto kameny nikde nestojí: „Syn sedláka Smoly z Libětic pásl na Březáku. Přes louku u lesa tam byla studánka, které odedávna říkali U devíti králů. Když se chtěl Jakub napít, uviděl ve vodě plavat hada. Ten měl na hlavě zlatou korunku. Večer o tom ve vsi vyprávěl a jeden starý sluha mu poradil, jak korunku získat. Když Jakub Smolů zase pásl u studánky, vytáhl zpod košile připravený šátek, rozprostřel bílé plátno vedle a schoval se. Bylo právě poledne a had se připlazil k vodě, aby se vykoupal. Jakmile spatřil šátek, odložil na něj korunku a vklouzl do vody. Jakub vyskočil z houští, popadl šátek s korunkou a letěl domů. Had za ním. Naštěstí už tu byla vrata rodného domu, která se za schváceným mladíkem zabouchla. Had do nich vrazil a na tři kusy se rozrazil.

Druhý den došel Jakub za pánem němčickým a klenot mu odevzdal. Šlechtic mu za odměnu postavil chalupu a přidal pole V Pasece. Bylo to poblíž oné studánky. A od té doby říkali samotě Pasečná.

Pamětníci

A co k těm dávným dějům staří pamětníci? Sedlák pan Žíla z čp. 11 v Liběticích, 71 roků starý, má pozemky okolo Pasečné. Zná dobře místo, kde se říká u Devíti králů, avšak studánku již nepamatuje. Jeho rod prý založil veterán husitských válek. Samotu koupil od dlouhodobých držitelů písecký letec Suder, a tím stavení vlastně zachránil do dnešních časů, kdy má opět nové majitele. No, a v Liběticích stále žije v čp. 4 rod Smolů, jejichž předek se stal hrdinou naší pověsti. To paní Mašíková ze Sousedovic se v Pasečné dokonce v roce 1929 narodila. Byli čtyři sourozenci a co paměť sahá, žil zde jejich rod Želízků a hospodářství jim vzkvétalo. Měli v té době 12 hektarů polí, louky, v maštali koně, ve chlévě krávy i telata. Sourozenci chodívali kolem Vůstré do školy. Paní Želízková–Mašíková zde žila až do roku 1959. Maminka se jí kdysi svěřila, že vedle jejich stavení stával kdysi starý dům, pravděpodobně postavený v 16. století, který se stavbou nové chalupy zanikl v 18. století. U něj byla stará studna s rybníčkem. Pamatuje také na jednu bezejmennou studánku, kolem níž chodívala do školy.

Silný pramen

A tak jsme se dali do hledání studánky, která nás měla dovést k Devíti králům. Jediný a silný pramen v areálu dvou čtverečních kilometrů vedl pod zemí loukami mezi Pasečnou a Vůstrou, dnes v mapách psána jako Ostrá. Pramen jsme virgulí sledovali do kopce a na kraj lesa na Vůstré, kde byla kdysi studánka. Odtud při staré cestě na Nihošovice cca 300 metrů, na jižní louce pod Vůstrou, stávalo Devět králů. Fotografka Ivana zde našla pomocí virgule mimořádně silný geomagnetický bod, což potvrdilo i měření pana Majera. Je to pravděpodobný střed kromlechu – astronomické observatoře. Archeolog Jan Michálek, s nímž jsem celé hledání konzultoval, určil totéž místo nezávisle před námi. Náš dávný kolega Ludikar dokonce ve svém dopise E. Vocelovi toto místo nejen popsal, ale také nakreslil. Díky Karlu Sklenářovi vám náčrtky z roku 1866 podáváme. Protáhlý tvar byl vlastně rampou, která vyrovnávala svah, aby kameny stály v rovině. Do pahorku se později zařízla novověká cesta. Nakonec jej vlastník pozemku srovnal a tím znemožnil jakékoli archeologické sondy, což potvrdil v roce 1935 B. Dubský i náš současný průzkum. 

Kolem Vůstré se to má tedy takto: STUDÁNKA na západě, KROMLECH na jihu a HRADIŠTĚ na východě. Co ještě říci o Devíti králích. Byli to možná velmožové z blízkých hradišť, kteří se zde sjeli, aby organizovali vládu a obranu pootavského území. Zatím z jejich sídel známe Kněží Horu u Katovic, Hradec u Řepice, Hradiště u Libětic, Hradec u Němětic a Hrad u Skočic. V 8. a 9. století tu bylo docela živo. Cizí vojska na pochodu a Přemyslovci nikde.


(Z knižní trilogie Nebe studánek autorů Ondřeje Fibicha a Ivany Řandové)

Libětice

Libětice, okres Strakonice, Jihočeský kraj. Nadmořská výška 503 m. První zmínka 1243.
V roce 1870 zde žilo 220 lidí v 30 domech.
Dnes mají Libětice 36 domů se 77 obyvateli.
Kód obce 53683 1.