Když se vyčerpala barokní aristokratická energie v krajině, převzali ji venkované a šťastně harmonizovali pro své všední i sváteční dny. Na zámcích bylo na pořadu dne osvícenství vyvažované sdružováním v tajných spolcích od rosekruciánů po zednáře. Duch této josefínské esoteriky poznamenal zdi němčického zámku i barokní studánku v parku. 

Historii Němčic rámují dvě ženské postavy. Jako jedna z prvních se o vsi zmiňuje abatyše Anežčina kláštera v Praze na listině LP 1227. Když půjdeme hlouběji, narazíme na pěknou pověst: „Za dávných časů si jeden zeman, veliký milovník lovů, postavil uprostřed lesů lovecký hrádek. Aby se mu zde lépe žilo, přivolal si z Němec služebný lid. Od toho se osada začala nazývat Němčice – ves Němců.“ 

Na stále zvelebované tvrzi se střídala až do roku 1544 drobná šlechta, kdy ji vystřídali páni Kocové z Dobrše. Ti ves i se sídlem vlastnili do roku 1667. Přes Chřepické a Věžníky se Němčice nakonec dostaly Janu Ignáci Dlouhoveskému. Ten renesanční tvrz přestavěl na raně barokní zámeckou rezidenci. K ní pak přibyla roku 1727 kaple sv. Jana Nepomuckého, o což se zasloužil zdejší poslední výhonek větve smolotelské a pak jeho majetky přešly na chanovsko-rábský rozrod.

V těch dobách se v kontrastu ke vzkvétajícímu němčickému baroku pohybovali v okolní krajině vlci. Za tehdejším pivovarem byly na zalesněném hřebenu vztyčeny tři kříže, památka na zardoušené. Zde se později skrývaly místní dívky při vpádu Francouzů.

Časy se mění

A přichází slíbený čas esoteriků. Další pán Němčic Jan Chanovský byl totiž členem německé tajné lóže rosekruciánů a jako milovník alchymie, lékařství, hudby i malířství se rozhodl, že se neožení, aby jej nic v bádání nerušilo. Na němčickém zámku v té době panoval čilý okultní ruch, a když sem přijel proslulý hrabě Pötting, byla v sídle zřízena alchymistická laboratoř – tzv. suchá komora, o níž se traduje, že je v ní ukrytý poklad vzniklý transmutací kovů. Dveře si tu podávali různí alchymisté, vyvolávači duchů a hledači pokladů. Dokonce je znám zdejší zámecký kaplan Leopold Sedlecký, o němž se k roku 1771 píše, že byl znalý kouzel, astrologie, alchymie a medicíny. Ostatně i Chanovští sídlící na Rabí jsou spojováni s alchymistickými pověstmi.
Duchaře později vystřídal válečný veterán a invalida. František Xaver Chanovský z Dlouhé vsi byl poslední Chanovský vůbec. Přišel v napoleonských válkách o ruku i vojenskou kariéru. Jsa sice ženatý, leč bezdětný, utáhl se do němčického tuskula. Zde také proběhla jeho proměna ve vlastence a to pod vlivem pátera Schmidingera, který tu chvíli kaplanoval. Františkovou závětí se stal velkolepý dar Národnímu muzeu v podobě 44 beden plných starožitností a knih a také rukopis Několik poznámek k historii Čestic a Němčic.

Rituál zajistí klid

Vdova, baronka Elizabeta, jej přežila jen o deset let. Němčice a příslušné statky zdědili příbuzní Dlouhovesští. Když rod zanikne, má se přelomit meč a erbovní štít otočit hlavou dolů. Tímto rituálem se zabezpečoval všem předkům pokoj. A to se nestalo. 

Co se však poté stalo, líčila před sedmdesáti lety jedna pamětnice, stařenka Máchů: „Jako malé děti jsme chodívali s bratrem pro vodu do zámecké studánky. Jednou jsme tam potkali černě oblečenou paní s růžemi ve vlasech. Tiše se usmívala a řekla nám, abychom se nebáli. Couvala pak před námi, vyplula po točitém schodišti, nějaký lokaj jí otevřel dveře a pak… všechno zmizelo. Přišli jsme domů vyplašení, a protože se u nás zrovna dralo, všechno jsme ženským vypověděli. Nikdo nám nechtěl věřit, až jedna tuze stará babička vykřikla: "To byla baronka Chanovská. Takhle ji pochovávali, v dlouhých černých šatech a s růžemi ve vlasech. Já ji viděla ustrojenou do rakve na vlastní oči!‘ “

Černá paní však dodnes nemá pokoje. I zaměstnanci léčebny Sananim, která sídlí v areálu zámku, ji občas potkávají. K upokojení té nešťastné duše by stačil jeden prostý starodávný rituál – znamení úcty. Neboť neúcta těžce zasahuje naše životy. Proč myslíte, že mladí lidé sahají po drogách? Zpravidla nejsou srovnáni s vlastními rodiči, tedy těmi bytostmi, které jim daly život. A život sám o sobě je tím nejcennějším, co si skrze propast času podáváme. Je podoben mostu, který spojuje minulost s budoucností.

Němčice

Němčice – okres Strakonice, Jihočeský kraj.
Nadmořská výška 541 m. První zmínka 1204. V roce 1870 zde žilo ve 43 domech 328 obyvatel. Nyní mají Němčice 106 obyvatel v 51 staveních.

Ondřej Fibich