Potkan. Zvíře s dlouhým ocasem. Že by byl tento hlodavec i domácím mazlíčkem? Šlechtitelská stanice Od Máji ve Strakonicích chová mláďata potkanů různých druhů a zbarvení. Jak říká majitelka Kristýna Staňková Jarešová, potkan je velmi inteligentní a kontaktní zvíře.

Nyní žije ve stanici 14 potkanů. Někteří jsou zde pro chov a některé si majitelka nechala proto, že si je oblíbila. Mezi největší potkany tu patří Dorian Grey, který má podle majitelky sklon k tloustnutí a musí tedy držet dietu. „Tady ten dole má domácí vězení, protože zlobil,“ ukazuje Kristýna na klec, kde je jen jeden potkan. Přicházím v době, kdy se potkani krmí. Zatímco mluvíme, postupně se množí zvuk chroupání – potkani se pustili do listů salátu.
Malí potkánci dostávají rodokmen nebo průkaz původu. Jména zvířatům majitelka vybírá podle abecedy.

„Pro nás je to v podstatě ztrátová činnost, miminka pokryjí náklady ani ne z jedné třetiny. A hlavně je finančně náročná případná léčba,“ říká Kristýna.
V začátku měla majitelka dvě potkanky. „Do půl roka jsme jich měli 10, pak jsem si nechávala vlastní odchovy. V únoru 2009 jsme jich měli 21. Mláďat bývá průměrně 14,“ říká chovatelka.

Zájem o mládata je neustále. „Až budou miminka, mají si přijet pro jedno lidé z Polska. Ze Strakonic ještě nemáme žádného majitele. Z jižních Čech tu byli lidé z Budějovic, z Klatov a z Plzně. Většinou k nám ale jezdí Pražáci. Když jezdím za rodiči do Prahy, dělám to často tak, že miminka zájemcům dovezu tam,“ popisuje Kristýna.
Potkani se rozlišují podle barvy, podle typu srsti, podle variet, podle znaků.

Mezi potkany, kteří se ve stanici narodili, byli i ti, kteří měli zajímavé zabarvení. „Měli jsme samečka, který měl na sobě barevný flek ve tvaru srdíčka. Jednomu samci jsem dala název Paví očko, protože ze spodní strany jak měl varlata, byl na každé straně černý puntík. To jsou takové zajímavosti,“ říká Kristýna.

Zatímco si povídáme, potkani z otevřených klecí lezou ven a zavěšeni za drápky visí na mřížích. „Holky, vždyť spadnete,“ hlídá Kristýna potkany a vrací je zpátky. „Oni se hrozně rádi mazlí,“ vysvětluje. Každý potkan má prý také jinou povahu.

Každý den se zvířata ve stanici kontrolují. „V současné době máme čtyři potkany přes dva roky, což je hodně, takže musíme zkontrolovat, jestli přes noc neuhynuli, protože ostatní se pak mrtvé tělo snaží uklidit. Buď zahrabat, nebo může dojít i k tomu, že ho začnou jíst. Nejsou kanibalové, to je jejich běžné chování. Pak kvůli zdravotnímu stavu prohlédnu každé zvíře. Klece čistíme s manželem asi jednou týdně. Znamená to kompletní vysypání podestýlky, vymytí vaničky i mříží, protože po nich lezou a učurávají. Vymývat se musí i plastové vybavení klece, prolézačky. Pět klecí plus jedna malá trvají tak dvě hodiny,“ vyvětluje Kristýna. Zvířata zatím po dobu úklidu běhají po bytě. „Potkanovi nestačí být jen v kleci, musí i ven. Je to zvíře kontaktní, které žije po skupinách a jedinec sám by byl nešťastný. Pouštím je po domě, kabely máme obmotané, aby je nerozkousali,“ pokračuje chovatelka.

Rozkousané věci

Volně pobíhající potkani už také leccos majitelům zničili. „Volala nám jedna klientka, že jí rozkousali podprsenku. Někdy stačí nechat něco u klece, tou ručičkou hrabavkou si věc přitáhnou. Ty toho rozkousali! Do podnájmu jsme museli koupit novou sedačku. V knížkách jsem třeba četla, že potkani neví, když něco udělají špatně. Ale u jednoho samečka jsem se setkala s tím, že on to dobře věděl. Vždy udělal něco, když jsem se nekoukala. A pak přede mnou dělal, že nic nedělá. Jmenoval se Hasan Hasák,“ vzpomíná Kristýna. Potkani jsou občas vypuštěni i na zahradu u domu. Jak vypráví majitelka, jednou se jeden z nich rozhodl podívat se dál než k plotu, ale nakonec se v pořádku vrátil.

Někteří potkani prý umí otevírat klece. „Ne ty s pojistkou, ale ty klasické, zastrkávací. Jednou si otevřeli klec a vyšli na procházku,“ popisuje chovatelka.
Potkan reaguje na své jméno a přiběhne na volání, zajímavostí je, že se s ním nechá trénovat agility, podobně jako u psů. Existují zmenšeniny překážek – proskočení kruhem, oběhnutí. Tréninkem se všechno naučí.

Noví majitelé

Chovatelku zajímá, do jakých rukou se jejich potkani dostanou. „Ptám se, v jakých podmínkách bude žít, proč ho ten člověk chce. Raději aby mi zvířátko zůstalo doma, než aby se dostalo ke špatnému majiteli,“ říká Kristýna.

Provozovat šlechtitelskou stanici majitelku baví, ale jak říká, ne vždy jsou s tím spojeny radosti. „Měli jsme hodně úmrtí a nemocí. Je to jako s dětmi – musíte k zvířeti i vstávat. Plánujeme potkaní miminka, tak doufáme, že budeme mít více štěstí. V sobotu pojedou holky na krytí,“ pokračuje chovatelka.
Kristýna Staňková Jarešová jezdí s potkany pravidelně na výstavy, kde již získala řadu ocenění.