Má na svědomí dva lidské životy. O tragické události, při níž v noci z 12. na 13. října zemřeli mezi Pražákem a Vodňany dva lidé, mluví Jan S. (21) z Bavorova, který nehodu způsobil, zdráhavě. „Není to pro mě vůbec lehké. Nevěděl jsem, co nebo koho jsem srazil. Byl jsem v šoku, zazmatkoval jsem a ujel," popisuje situaci. Že řídil po vlivem alkoholu ale nepopírá. „Něco jsem vypil, to je pravda. Kolik toho bylo, už nevím. Celý večer jsme tancovali. Necítil jsem se opilý a proto jsem sedl za volant… Nezlobte se, ale nechce se mi o tom moc mluvit," končí telefonický hovor.
Policejní zdroj však uvádí něco jiného. Jan S. měl být 
v době, kdy ho kriminalisté vypátrali, natolik pod vlivem alkoholu, že nebyl schopen výslechu.
I místní mají na hladinu alkoholu v krvi řidiče jiný názor. „Říká se tu, že policisté museli pár hodin počkat, než jim dokázal alespoň říct, jak se jmenuje. Ale to víte, je to jen z doslechu," krčí rameny obyvatelka Bavorova, která si nepřála uvést své jméno, redakce ho ale zná.
Jan S. je podezřelý z trestných činů usmrcení z nedbalosti, neposkytnutí první pomoci a ohrožení pod vlivem návykové látky. V krajním případě mu hrozí až deset let vězení. Podle získaných informací je stíhaný na svobodě a chodí do svého zaměstnání na Vodňansku.

Spolužák: Jan S. nebyl žádným andílkem

Názory na povahu Jana S. (21), řidiče, který způsobil tragickou dopravní nehodu u Vodňan, se různí. Zatímco jedni ho mají za bezproblémového mladíka, druzí tvrdí opak.
Starosta Chelčic Jiří Iral si Jana S. pamatuje z doby, kdy v obci bydlel. „Dlouhé roky žil v Chelčicích a nebyly s ním problémy. Aktivně se zapojoval, hrál například ochotnické divadlo," říká.
František (22) z Horažďovicka, který chodil s Janem S. do stejné školy a jehož celé jméno redakce zná, ho poznal v opačném světle. „Rozhodně nebyl žádný andílek. Alkohol nebyla jediná návyková látka, se kterou se dostal častěji do kontaktu," popisuje.
Někteří lidé v Bavorově, kde Jan S. bydlí, se shodují na tom, že za volantem se nechoval zrovna způsobně. „Měl vytuněné auto, hodně tu s ním frajeřil," tvrdí jedna z místních obyvatelek.
Že za nehodou mezi Pražákem a Vodňany stojí vínový Opel Astra, vůz Jana S., věděli vyšetřovatelé hodinu po příjezdu na místo události. Podle informací, které se Strakonickému deníku podařilo zjistit, to bylo v neděli, krátce před třetí hodinou ranní. Dvě minuty před tři čtvrtě na dvě ráno ohlásil dvě těla na silnici mlékař, který je našel. Jan S. od nehody ujel.
Podle strakonické psycholožky Adély Doležalové je vysvětlení takového chování více. „V případě osoby, které je 21 let, lze uvažovat i o osobnostní nezralosti. Pod všemi možnostmi jsou však strach a obavy," říká.
V Bavorově i na sociální síti se ale šíří domněnka, že oběti nehody šly z Vodňan na Pražák prostředkem silnice. Strakonická mluvčí Jaromíra Nováková tuto informaci nepotvrdila ani nevyvrátila. „Zatím není jasné, v jakých místech se na komunikaci chodci v danou chvíli nacházeli," uvedla.
Předmětem vyšetřování je i to, zda muž a žena, kteří na Pražák přijeli na orientační běh Memoriál Antonína Reidingera z Prahy a Třince, byli pod vlivem alkoholu.

Psycholožka: Musíme se naučit zodpovědnosti

Důležité je mluvit o tom, jak bychom se zachovat v takové situaci měli, že se může stát každému z nás a učit lidi zacházet se zodpovědností. „Ale i tak může člověk selhat," říká k událostem nehody u Vodňan a chování řidiče, který ji měl zavinit, strakonická psycholožka Adéla Doležalová.


V noci ze soboty na neděli došlo mezi Vodňany a Pražákem k tragické nehodě a řidič (21) z místa ujel aniž poskytl pomoc nebo alespoň zavolal záchranku. Co může k takovému jednání vést?
Vysvětlení je více. Z psychologického hlediska lze hodnotit především jako zkratové jednání – šok – panika – neschopnost vyhodnotit závažnost situace. Obecný strach z něčeho co vím, že je vážné, neschopnost unést situaci, neschopnost unést v dané chvíli zodpovědnost, útěk jako obranný mechanismus – v situaci, kdy nevím, jak se zachovat (v pozadí je strach) – neschopnost racionálního řešení. Nebo pod vlivem psychoaktivních látek – ať již alkoholu či jiných – ztráta kontroly nad reálnou situací – naivní naděje, když se schovám, ujedu, nenajdou mne. Vždy je nutné hodnotit v kontextu osobnosti dané osoby. V případě osoby, které je 21 let, lze uvažovat i o osobnostní nezralosti s nedousazenými morálními, právními normami s využitím "dětské reakce" utéct s neschopností domyslet důsledky. Obecně řečeno, pod všemi možnostmi jsou v podtextu strach a obavy. Lze však mít i úvahy o záměru, ale to je jiná kategorie uvažování. Vždy je potřeba uvažovat v intencích dané konkrétní události a dané konkrétní osoby – obecné úvahy jsou jen v prvopočátku polem orientace v jakých cestách vysvětlení se pohybovat.


Může – kromě nehody jako takové – zanechat stopy na psychickém stavu člověka, který nehodu zavinil, že ujel? Třeba si vždy předtím věřil, že by to nikdy neudělal.
Určitě taková situace, kdy dopadne plná tíha zodpovědnosti a uvědomění si závažnosti, neadekvátnosti svého jednání a chování, se na psychice člověka negativně odrazí. Často tito lidé pak musí vyhledat sami i odbornou pomoc. Vždy je to však spojeno s osobností, hodnotami, schopnostmi toho daného konkrétního jedince.


Existuje možnost si někde vyzkoušet, jak by se člověk v takové situaci zachoval? Test, detektor a podobně?
Neznám nic, kde by se toto mohlo zkoušet a je i otázkou, zda by takové možnosti měly i kýžený efekt. Důležité je mluvit o tom, jak bychom se zachovat v takové situaci měli, že se může stát každému z nás a učit lidi zacházet se zodpovědností. To se nelze naučit a aplikovat do života, ale docílit úspěchu lze jen výchovou. Ale i tak může člověk selhat.