Internet se vyklubal už v době studené války. Dnes s ním válčí ti dříve narození. Jedné takové bitvy jsem byla svědkem v úterý 11. února dopoledne ve studovně Šmidingerovy knihovny ve Strakonicích.
Zvýšit si počítačovou gramotnost, tentokrát na téma začínáme s internetem, přišli čtyři zájemci. Mezi nimi byla i Jitka Pavlovičová (56). Počítač doma nemá, kvůli práci si ho ale pořídit musí. Její cíl je tedy jasný. „Chci si to trochu osahat, než si ho koupím, abych věděla, do čeho jdu," svěřuje se mi. Pak ještě dodává: „Krom toho, na internetu jsou všechny informace." V tom má pravdu. Potvrzuji to svou historkou, kdy se mi moje babička snaží věnovat nejrůznější kuchařky. Vždycky jí říkám, že co potřebuji, si najdu na internetu. Jitka Pavlovičová mi s úsměvem přikyvuje. Pak moje vyprávění podtrhne. „Tak k tomu přistupuje i moje známá. Pak jí internet nešel a málem oběd nedovařila," směje se. A má pravdu. Na internetu je všechno, ale vždycky to z něj nedostanete.
Španělská vesnice
Zatímco školitel a počítačový správce knihovny Tomáš Vlasák začíná s teorií, vracím se v mysli do dob, kdy do naší rodiny přišel první počítač. Tehdy se mu říkalo „třiosmšestka". Víc hučel, než fungoval, ale i tak mu vděčím za to, že je pro mě počítač a internet běžnou součástí.
Adresní řádek, vyhledávací řádek, dvojklik, Google, Firefox, sype ze sebe Tomáš termíny v rámci školení. Pro mě běžná mluva, pro jeho klienty vesnice na jihu Španělska.
Když jsem na školení šla, původně jsem přemýšlela nad tím, že zkusím předstírat, že internet vidím prvně. Pak jsem to ale zavrhla. Najít věci na Googlu je pro mě stejně samozřejmé, jako dojít si koupit rohlíky. A tak jsem se stala jen němým pozorovatelem. I to mi stačilo k tomu, abych pochopila, jak jsou samozřejmé věci nesamozřejmé.
Účastníci školení se pomalu otrkávají, snad úmyslně, snad náhodou končí na různých stránkách. Tomáš běhá od jednoho počítače k druhému a vysvětluje, jak se plánuje trasa na virtuální mapě, jak se používá seznamka či internetová encyklopedie.
Internet nezačíná
Napadlo mě, že školit začátky internetu je tak trochu bláhové. Internet nikde nezačíná, nikde nekončí. Tak o jakém začátku je řeč? Zároveň s ním ale soucítím. V dobách, kdy jsem pracovala v knihovně, jsem byla na jeho místě. A nebyla to sranda. Nejhorší pro mě bylo podat moje vědomosti tak, aby to ti, kdo se přišli učit, pochopili. To samé potvrzuje i Tomáš. Je ale s používáním počítače podstatně dál. „Studoval jsem to. Jako střední i vysokou školu," vysvětluje. Sám ale přiznává, že neví všechno. „Třeba, když jsem měl školit Word, došlo mi, že vím, co všechno se s ním dá dělat, ale už nevím jak. Zkrátka to nepoužívám," dodává s úsměvem. Z mého pohledu v tom má výhodu. Dokáže totiž lidem naservírovat přesně to, co budou při práci s Wordem potřebovat a tím ostatním jim nebude motat hlavu.
Někdy je dobré nevědět všechno. Není ale nad to, když na lekci o emailu dorazí někdo, kdo vlastně neví, kde se počítač zapíná. Na druhou stranu, naši rodiče a prarodiče nás taky lecčemu naučili. Je řada na nás jim to vrátit.