Plukovník Jana Neškodná slouží u Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje (HZS JčK) více jak 20 let. V současnosti zastává funkci náměstkyně ředitele HZS JčK pro prevenci a civilní nouzovou připravenost (CNP), mimo to učí o požární ochraně na Jihočeské univerzitě a věnuje se i dobrovolným hasičům. Zajímavostí je, že třetí ročník střední školy studovala na Sterling High School v Coloradu, U.S.A.

Proč jste se rozhodla jít k profesionálním hasičům?

Pocházím z rodiny, jejíž členové se většinu svého života věnují dobrovolný hasičům. Já se k nim přidala v 6 letech a jsem 4. generací z rodiny, která působí ve Sboru dobrovolných hasičů Nové Homole. Nejdřív jsem soutěžila v požárním sportu za dětský kolektiv a od 15 let pak za ženy. Bavily mě nejen soutěže, ale veškerá spolková činnost včetně vzdělávání, která je základem zejména pro přípravu dětí a mládeže u dobrovolných hasičů.

Na konci gymnázia jsem pak přemýšlela o navazujícímu studiu a náhodou jsem se zúčastnila odborné přípravy jednotky požární ochrany obce, kde se školitel zmiňoval o kolegovi, který je absolventem „vysoké hasičské školy“. Netušila jsem, kde a co to je, nicméně mě to zaujalo a požádala jsem tehdejší ředitele Hasičského záchranného sboru okresu České Budějovice JUDr. Josefa Blažka o radu.

Nadporučík Vanda Kořánová, vedoucí Obvodního oddělení policie Protivín, ve volném čase ráda jezdí na koni.
Nadporučík Vanda Kořánová vyměnila vzrušující práci kriminalistky za uniformu

Ten mi vysvětlil, že se jedná o obor Technika požární ochrany a bezpečnosti průmyslu na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě Ostrava. Podala jsem si tedy přihlášku a byla přijata. Po dobu studia jsem měla možnost být v letních měsících u profesionálních hasičů na praxi, díky tomu jsem si propojila učivo s reálným výkonem služby. Po ukončení vysoké školy v roce 2001 jsem k HZS JčK nastoupila.

Přiblížíte svůj kariérní postup?

Začínala jsem jako řadový kontrolor, v hodnosti podporučíka na oddělení kontrolní činnosti, a postupně jsem pak zvyšovala svoje zařazení v rámci výkonu státního požárního dozoru (poručík, nadporučík), přičemž po první rodičovské dovolené jsem nastoupila na oddělení krizového řízení jako kapitán. V roce 2010 jsem pak vyhrála výběrové řízení na pozici ředitelky odboru prevence a vrátila se k výkonu státního požárního dozoru již v hodnosti plukovníka. Nicméně jsem byla stále členkou stálé pracovní skupiny Krizového štábu Jihočeského kraje a v rámci této skupiny jsem se účastnila přípravy a řešení mimořádných událostí a krizových situací v Jihočeském kraji.

Také dlouhodobě působím jako externí vyučující na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakultě, Ústavu radiologie, toxikologie a ochrany obyvatelstva, kde vyučuji předměty jako Požární ochrana, Prevence mimořádných událostí nebo Mimořádné události. Řekla bych, že i díky těmto zkušenostem jsem v roce 2021 vyhrála výběrové řízení na pozici náměstkyně ředitele HZS JčK pro prevenci a civilní nouzovou připravenost, což zahrnuje obě oblasti, kterým jsem se v průběhu let věnovala.

Jak vypadá váš běžný den? Co si pod funkcí náměstkyně pro prevenci a civilní nouzovou připravenost může laik představit?

Vstávám před 6 hodinou. Jsou-li děvčata doma, vypravím je do školy a cca kolem 7:30 hodin přijedu do práce. Většinou mám již naplánovaná jednání a pracovní činnost, pokud není potřeba řešit nějakou specifickou mimořádnou událost. K běžné činnosti patří řešení došlé pošty, podepisování a schvalování dokumentů úseku, konzultace s kolegy nad řešenými problematikami apod.

Desátník Dominika Batíková miluje adrenalin. Její vášní jsou zbraně, u armády si plní sny.
Jako profesionální voják spojila koníček s prací, v armádě našla přátele i lásku

Odpoledne končím zpravidla kolem 16. hodiny, vyzvednu dceru z družiny a vracíme se domů. Po cestě nakoupíme, doma uděláme úkoly, večeři. Pak záleží na dnu v týdnu, protože někdy jdu učit, někdy s dcerou na hasičský trénink dětí. Někdy si zahrajeme hru. A někdy musí vyzvednout děti moje rodiče, protože zůstanu déle v práci a řeším něco neplánovaného, což v posledních letech v souvislosti s covidem a nyní Ukrajinou přibývá. Spát chodím kolem 23 hodiny.

Čemu se konkrétněji věnujete?

Vzhledem k tomu, že jednou z oblastí, kterou se zabývám, je i zjišťování příčin vzniku požárů, sleduji průběžně přes den vzniklé události na území kraje. Další oblastí, která se v rámci prevence - výkonu státního požárního dozoru - řeší, je požární bezpečnost staveb při výstavbě, změně užívání nebo rekonstrukcích vybraných objektů, zařízení a technologií. Tato oblast se nazývá stavební prevence a začíná již posuzováním projektové dokumentace stavby a končí uvedení stavby do užívání. Další oblastí, které se věnuji, je kontrola dodržování povinností na úseku požární ochrany fyzických, podnikajících fyzických a právnických osob a schvalování dokumentace posouzení požárního nebezpečí u vybraných činností. Jedná se o to, aby při užívání stavby po kolaudaci byla stavba užívána tak, jak byla naprojektována a schválena. Toto je doplněno o povinnosti provozovatelů, s ohledem na míru rizika, které přináší jejich činnost pro ně samotné, pro zaměstnance, okolí a životní prostředí.

Druhou velkou oblastí, které se věnuji, je civilní nouzová připravenost, což na úrovni kraje zahrnuje přípravu na řešení mimořádných událostí a krizových situací, včetně ochrany obyvatelstva, vzdělávání obyvatelstva, posuzování staveb z hlediska ochrany obyvatelstva. Kolegové podílející se na této činnosti, zpracovávají havarijní a krizovou dokumentaci, věnují se preventivně výchovné činnosti, připravují postupy a materiál k využití při řešení mimořádných událostí a krizových situacích. V posledních letech se například podílí na řešení koronaviru od distribuce osobních ochranných pomůcek, dezinfekce přes pomoc při testování osob, trasování, v očkovacích centrech a v současné době při řešení migrační vlny v rámci ubytovávání osob apod. při činnostech na Krajském asistenčním centru pomoci (KACPU) Jihočeského kraje a ve stálé pracovní skupině Krizového štábu Jihočeského kraje.

Policistka Eva Ulmová na služebně ve Volyni se svou fenkou loveckého psa bloodhound, čtyřměsíční Odettou.
Nadporučík Eva Ulmová z Volyně by u policie ráda získala třetí zářez na pažbě

Mým úkolem, a mých kolegů na úseku prevence a civilní nouzové připravenosti (CNP), je propojit tento systém zejména s činností hasičů ve výjezdu tak, aby v běžném životě nedocházelo ke vzniku mimořádných událostí, zejména požárů. A pokud k nim již dojde, tak aby mohli hasiči v rámci možností bezpečně zasahovat, požár včas uhasit a ten způsobil minimální škody. Dojde-li k rozsáhlejší mimořádné události, je pak naším úkolem mít připravené postupy na její řešení tak, aby na ni byla, ve spolupráci s ostatními složkami integrovaného záchranného systému, samosprávou, státní správou, fyzickými a právnickými osobami, zajištěna přiměřená odezva.

Jste úplně jediná náměstkyně na úseku prevence a CNP ženského pohlaví v ČR, máte nějaký vzor?

Ano, mezi kolegy jsem po dlouhé době první a jedinou náměstkyní pro úsek prevence a CNP v rámci HZS ČR, nicméně na obdobné pozici byla bývalá ředitelka odboru prevence Ministerstva vnitra ČR – Generální ředitelství HZS ČR plukovník Květoslava Skalská. Ta mi po celou dobu pomáhala, radila a pro mě představovala vzor a inspiraci jako úspěšné ženy v naší profesi.

Kolik žen slouží u jihočeských hasičů (nebo v centrále v ČB), jestli víte? Kolik máte podřízených?

V průběhu let se počet žen u profesionálních hasičů navyšuje, zejména na ekonomickém úseku nebo úseku kanceláře ředitele. Nicméně i na mém úseku přibývá žen, v současné době je to na krajském ředitelství 10 žen, včetně mě, a 13 mužů. Nejméně žen je na úseku IZS a operačního řízení, i když i tam se jejich počet zvyšuje.

V rámci činnosti úseku koordinuji i dalších 45 kolegů a kolegyň, kteří se zabývají požární prevencí, ochranou obyvatelstva a krizovým řízením na jednotlivých územních odborech. Z toho je zhruba 1/3 žen.

Jak vás vnímají muži? Může to být v nějaké situaci výhoda? Přednost, nebo naopak handicap?

Já doufám, že mě muži vnímají dobře, ale to je spíš otázka na ně. Mně je v jejich společnosti dobře. Mám mladšího bratra a tři starší bratrance, se kterými jsem vyrůstala, takže jsem na jejich společnost od malička zvyklá.

Je pravda, že hasičský svět byl dlouhou dobu převážně mužskou záležitostí a ženy do něj vstupují pomalu. Někdy mám pocit, že je těžké se mezi muži prosadit, na druhou stranu je to pestré a zajímavé a vnímám to jako osobní výzvu. Navíc sleduji, jak se v posledních letech mění složení lidí u profesionálních a dobrovolných hasičů a dnes už je to spíš o schopnostech člověka než o pohlaví. Obecně si myslím, že vyváženost kolektivu co do počtu mužů a žen je nejlepší. Nicméně jako profesionální hasička si uvědomuji, že jsou stále ještě oblasti, kde je zapojení žen náročné, a to zejména s ohledem na fyzickou náročnost práce hasičů ve výjezdu. I když to samozřejmě záleží zejména na individuálních schopnostech člověka.

Co vás na vašem povolání nejvíce baví? Co byste jinde nezažila, zajímavá setkání, výzvy, úkoly?

Baví mě pestrost řešených situací. Přestože jsou dána přesná pravidla předpisy, tak tím, že je každá stavba jiná, nebo při zjišťování příčin vzniku požárů nebo že každá událost, byť stejného typu, má jiné postupy řešení, není náš pracovní den nikdy stejný. Je náročné pokaždé přistupovat k podobnému zadání trochu jiným způsobem, na druhé straně je to zajímavé a bývá dvojnásobná radost při vyřešeném úkolu. Rutina většinou nepatří do naší činnosti.

Nadporučík Edita Mináriková slouží u policie téměř dvacet let. Pětapadesátiletá blondýnka pocházející z jižní Moravy v Českých Budějovicích vystudovala pražskou univerzitu a stala se inženýrkou ekonomie.
Křehká žena velí největší policejní stanici v kraji. Skloubila rodinu i povolání

Požární ochrana nezná hranice. Přestože se na této činnosti podílí státní, samosprávní, spolkový i soukromý sektor jak u nás, tak ve světě, všichni mají stejný cíl – bezpečnost občanů. To nás všechny spojuje při společných setkáních na jednáních, konferencích, seminářích a poradách.

Asi nejcennější je to, že hasiči na celém světě tvoří velkou rodinu a je jedno, v které zemi jste, když potřebujete pomoct, můžete se na hasiče vždy obrátit.

Při čem si nejvíce odpočinete, zbavíte se stresu, jak trávíte jinak volný čas?

Nejvíc odpočívám s mými dětmi, míváme společné holčičí chvíle. A když je prostor, ráda čtu nebo sportuji. Nicméně relaxuju i tehdy, když jdu na trénink hasičských dětí u nás ve sboru nebo učit na univerzitu. Je příjemné trávit volný čas ve společnosti jiných lidí, které baví to, co mě.

Jak byste motivovala případné nováčky ke vstupu do HZS, jaké má tato profese výhody vzhledem k dnešní nejisté době?

Pro mě je moje profese koníčkem, a tím jsou i náročné chvíle, jenž občas přichází. Ráda bych tedy každému mladému člověku doporučila, aby v životě především dělal to, co ho baví. Pokud se přitom rozhodne rozšířit naše řady profesionálních hasičů, rádi ho přijmeme.