Sté narozeniny oslavila v úterý 12. srpna v Domově pro seniory ve Vodňanech Marie Honnerová z Vodňan. „Jsem šťastná, že mi Bůh všemohoucí nadělil tolik síly a že jsem tu s vámi tak dlouho. Jsem s vámi na světě ráda," řekla po téměř nekonečném zástupu gratulantů, mezi nimiž byli rodinní příslušníci, zástupci města, pracovníci domova pro seniory, i ředitel Střední rybářské školy Vodňany Karel Dubský.
Ten si Marii Honnerovou pamatuje z doby, kdy sám na rybářské škole studoval. „Paní Honnerová pracovala v jídelně jako kuchařka. Vařila moc dobře," pochvaloval si.
Marie Honnerová se narodila čtrnáct dní po vypuknutí první světové války v Českých Budějovicích. Část života strávila v Praze, odkud se nakonec přestěhovala do Vodňan.
Má dvě dcery, syn podle pravnučky Evy Šálkové před mnoha lety zemřel.

Život je někdy těžký, ale vždycky krásný

Zažila dvě světové války, přišla o milovaného syna, nakonec ovdověla. Marie Honnerová (100) neměla vždycky na růžích ustláno. Přesto hýří optimismem a rozdává úsměvy na všechny strany. „Život je někdy těžký, ale vždycky krásný," říká osudu navzdory.
Ředitelka Domova pro seniory ve Vodňanech Daniela Davidová ji jinak než pozitivně naladěnou nezná. „Je nám všem příkladem a inspirací. I když neměla život vždycky jednoduchý, nikdy jsem ji neviděla nad něčím truchlit nebo smutnit," podotkla.
Do domova pro seniory přišla Marie Honnerová před čtyřmi měsíci. „Paní Honnerová byla a je soběstačná. Když jí bylo devadesát devět, začala využívat naše odlehčovací služby. Pak si ale řekla, že se jí u nás líbí a chtěla by tu bydlet," zmínila se Daniela Davidová.
Na to, že se 1. července 1948 Marie Honnerová přistěhovala do Vodňan, je pyšný i starosta města Viktor Blaščák. „Jsem rád, že je mezi námi. Když jsme jí byli gratulovat k devětadevadesátinám, byl jsem si jistý, že se té stovky dožije. Bál jsem se ale, že se toho nedožiji já," řekl při své gratulaci.
Vitalitu Marie Honnerové přikládá čerstvému vodňanskému vzduchu. „Určitě je to tím ovzduším mezi rybníky a také dobrými rybami," řekl tak trochu s nadsázkou.
Pak oslavenkyni předal za město čokoládovou repliku vodňanského náměstí, a také obraz, který zachycuje náměstí Svobody v době, kdy do Vodňan Marie Honnerová přišla, a dnes.
Ačkoliv byl jen jedním z mnoha gratulantů, všichni pro ni měli stejné přání – aby ji neopouštělo zdraví, humor a aby byla na světě šťastná ještě dlouhé roky.
To by Marie Honnerová také brala. „Jsem šťastná na světě a chci tu být co nejdéle," řekla. Pak se bez brýlí podepsala do pamětní knihy města a oslava mohla začít. Na té se sešlo dohromady pět generací, nejmladší gratulantkou byla Drahomíra Šálková, která na svou první oslavu v životě musí počkat do 28. února příštího roku.