Kliknutím zvětšíteVšechny peníze, které v zahraničí vydělají, utrácejí sice v České republice a drží nad vodou hlavně malé živnostníky u česko-bavorských nebo rakouských hranic, ale v případě situace, která právě nastala, nemají nárok vůbec na nic. Příkladem toho všeho je otec samoživitel, sedmatřicetiletý Radek z Vimperka.
„Nemůžu se odstěhovat. Starám se o patnáctiletou dceru s vrozenou vadou sluchu. K tomu ještě šestašedesátiletého tatínka,“ upřesnil Radek, který v Bavorsku pracuje dvanáct let. V České republice nedostává ani příspěvek na péči o dceru, protože ta je pojištěncem spolu s ním v Bavorsku. V Čechách nedostaneme nic, a do Německa nemůžu,“ konstatuje pomalu se slzami v očích.
Může si tak podle ustanovení vlády vybrat, že v Bavorsku zůstane a bude dál pracovat. Ale co bude s jeho dcerou, kterou každý týden vozil do speciální školy v Českých Budějovicích? „V pondělí ráno jsem vstal dřív, odvezl dceru do stacionáře. Celý týden pracoval o dvě až tři hodiny déle, abych si nadělal hodiny. V pátek jsem dostal volno, a tak ve čtvrtek odjel z práce, abych v pátek vyzvedl dceru, vyřídil případné doktory a další záležitosti a v pondělí zase nanovo,“ popisuje svou situaci.
V tuhle chvíli je už druhý týden na dovolené, české školy zavřely, a tak se musí o dceru starat sám. Nemůže doma nechat dospívající slečnu se sluchovým postižením. „Sama nemůže jet ani autobusem,“ dodává a zatím děkuje, že mu bavorský zaměstnavatel vyšel vstříc a nechal ještě na pár dní na dovolené. Co ale bude, odhadnout vůbec nedokáže. Když půjde marodit, může se stát, že už se nebude mít kam vrátit. Tři týdny jsou příliš dlouhá doba. „Na stránkách ministerstva jsem se navíc ještě dočetl, že já jako pendler vlastně nesmím ani jako doprovod s dcerou k lékaři, ani vyvenčit psa,“ kroutí hlavou nad nesmyslností nařízení české vlády.
Ti, co zůstanou doma, práci už nikdy nemusejí získat. Nahradí je lidmi z jiných zemí. „A tady v Čechách práce není,“ konstatuje Radek. Nechápe, proč jsou pendleři trnem v oku ostatním lidem. „Oni mi zaplatí sluchadlo pro dceru? Stojí čtrnáct tisíc a já na něj musím vydělat,“ říká.
Ostatní mají jiné závazky, platí hypotéky, živí rodiny. Tahle situace pro ně není dobrá. „Když tam tři neděle zůstanu, tak neuvidím dceru ani otce, a co potom, pak ještě karanténa?“ ptá se.
Podle Radka si vláda našla terč za svou neschopnost včasného zásahu nejprve v lyžařích a nyní v pendlerech. "Nás označují za zdroj nákazy, která vyúsťuje až k problémům v našem okolí. Mám strach o své blízké a k tomu všemu se teď přidají nynější existenční problémy," uzavřel.
Podle pendlerů jde o hon na zahraniční zaměstnance. A s tím souhlasí i další námi oslovení. Nikdo podle nich neřeší, že Pražané jezdí na své chalupy nejen na jih Čech, když mají počet nakažených nejvíc, ale to, že někdo pracuje v SRN je hrozba. K tomu si vláda dodává, že pendler je ten, kdo minimálně třikrát v týdnu překročí hranice. Schengenská dohoda ale říká, že to stačí jen jednou v týdnu. Pendleři se zlobí i za to, že je česká vláda hodila přes palubu. Jejich otázky jsou jasné, jak si vybrat peníze ze svých účtů. V zahraničí mají své lékaře, pojišťovny a další věci. K tomu jim vadí, že v Čechách nesmí nikam a v Německu mají být zavření na ubytovně s dalšími lidmi, kde může být přenos nákazy mnohem větší.
6
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
