Čtyřiačtyřicetiletý Zdeněk Tokár sledoval už předchozí řadu reality show, ale přihlásit se zdráhal. „Z televize to člověku připadá hrozně snadné, dlouho jsem to rozvažoval, ale přemohlo mě pokušení si to vyzkoušet,“ prozradil.

Návrat k odloženému hobby

Pečení a především tvorba dortů je jeho vášní. Ale při svém náročném povolání nenacházel motivaci se v oboru zdokonalovat. „Je to můj velký koníček, který mi tak trochu přerostl přes hlavu. Přestal jsem se mu věnovat asi na tři roky, tak jsem si říkal, že když půjdu do soutěže, tak mě to přinutí se k tomu zase vrátit,“ vysvětlil Zdeněk Tokár.

Pochází z východního Slovenska, ale už řadu let žije v jižních Čechách. „Přestože jsem se kvůli práci přestěhoval do hlavního města, pořád se považuji za Strakoničáka,“ smál se. Povoláním je bioanalytik, hematolog a biochemik a pracuje v Nemocnici na Homolce.

Láska už od mládí

Zdeněk Tokár kromě pečení a cukrařiny rád tráví čas se svým psem, dívá se na filmy nebo chodí na procházky do přírody. Řídí se mottem: V okamžiku, kdy nepracujete a ani se nic nového neučíte, umíráte. Jeho tuzemským vzorem v oboru je Julie Alexovičová, ze zahraničních osobností je to britský cukrář Robert Haynes. Inspiraci k novým technikám čerpá nejčastěji ze sociálních sítí, chutě vymýšlí jeho mlsný jazýček.

Ke kuchyni má vztah už od dětství. „Už odmala jsem se motal mamince kolem plotny, mám rád jídlo a sladké úplně nejraději,“ dodal nadějný pekař.

Václav Kopta
Bábovka je mé maximum, říká Václav Kopta, moderátor pořadu Peče celá země

Poté, co se postavil na vlastní nohy, začal v Česku podrobněji studovat různé pekařské techniky. „Uměl jsem upéct dort, ale nedokázal jsem ho pořádně nazdobit. Po druhé atestaci jsem si řekl, že je dost odborného studia. A zrovna v televizi běžely pořady z cukrářského prostředí, tak jsem se inspiroval a postupně vylepšoval své dovednosti,“ přiblížil.

Přes internet si objednal potřebné formy, propriety a materiál. „Když mi přišel balíček, tak jsem hned večer udělal svůj první pořádný zdobený dort,“ zavzpomínal Zdeněk Tokár.

Turistické značení. Ilustrační foto.
Jihočeský kraj je rájem turistů. Na údržbu tras dá půl milionu korun

Přihlášku do soutěže Peče celá země zvažoval už při náboru do první řady. „Neudělal jsem to kvůli absenci v práci, i do druhé řady jsem se hlásil až na poslední chvíli. Nakonec jsem si řekl, že do toho půjdu, že si to chci zkusit,“ řekl s tím, že ho přemohla zvědavost.

Rituály soutěžících:

Zdroj: Youtube

Postupoval dále

Z poslaných přihlášek vybral štáb užší okruh lidí na konkurz. Následoval osobní pohovor, kde každý adept prezentoval jeden sladký a jeden slaný zákusek. „Hodnotila mě slavná česká cukrářka Mirka van Gils Slavíková, kterou jsem asi svým uměním oslnil,“ uvažoval.

Pak ho pozvali na užší casting, kde už se vybíralo ze 30 lidí. „Tam už jsme prakticky ukazovali své dovednosti. Bylo to hodně podobné technickým výzvám v soutěži. Přišli jsme, dostali recept, suroviny a museli jsme si co nejlépe poradit. Miluju dorty, ale úkol zněl za dvě hodiny udělat kávovou roládu, kterou jsem pekl poprvé v životě,“ popsal Jihočech s tím, že i přesto uspěl a pak už postoupil do finálové dvanáctky.

Nejvíce ho baví technické výzvy

V každém díle se začíná osobním receptem. „Jde o něco tradičního, rodinného, kde má fungovat hlavně chuť. Pekli jsme bublaninu, palačinkový dort a třeba slaný koláč quiche,“ vyjmenoval. Ve druhé části pořadu účastník neví, co dostane za úkol. „To jsou technické výzvy, které mě baví ze všechno nejvíce. Je to překvapení, přijdete a odkryjete si recept, který musíte připravit v určitém časovém limitu,“ vysvětlil.

Malebný zámek po delší době opět obklopuje voda.
Rybníček kolem Červené Lhoty znovu naplnila voda, turisté se ale radují zbytečně

Postupně se zvyšuje náročnost, což ho motivuje. „Musíte se seznámit s receptem a nějak se s tím poprat. Dělali jsme rakvičky, střechu, pekli jsme rohlíky a housky nebo celé labutí jezero z odpalovaného těsta,“ zavzpomínal na předchozí díly.

Dioráma dalo zabrat

Nejnáročnější jsou podle jeho slov kreativní výzvy. „Tam musí člověk ukázat, co dokáže, a navíc to musí dobře chutnat. Dělali jsme vysoké dorty - až pětadvacet centimetrů, dortová lízátka, dort, který vypadá jako reálný předmět. nebo 3D sušenkové dioráma. To bylo pro mě asi úplně nejtěžší, nakonec jsem vymyslel pohádku o třech prasátkách. Myslím, že bylo velké štěstí, že jsem tímto dílem prošel. Ale bojovali s tím všichni soutěžící,“ naznačil Zdeněk Tokár.

Recept na Zdeňkovo sušenkové dioráma ZDE.

Geniální vánočka

Soutěž je nyní v polovině, v sobotu 23. dubna se utká posledních šest finalistů. „Zůstal jsem poslední chlap a nejstarší účastník,“ smál se. S porotou moc nepřijdou do styku. „Vidíme se vždy jen na hodnocení, pochválili mi dortová lízátka i vánočku. Josef Maršálek o ní říkal, že ta chuť byla geniální a epesní. To mě moc potěšilo,“ poznamenal.

Našel si tam i přátele

Kolektiv soutěžících je podle něj fantastický a v týmu nevládne rivalita. „S některými jsme v kontaktu a píšeme si dosud, i když už je natáčení dávno za námi. Jde o rodinný pořad, takže konkurence moc neexistovala, spíše jsme si pomáhali. Troufám si říct, že při natáčení pořadu vznikla celoživotní přátelství,“ podotkl.

Výhru sto tisíc by si užil. „Mělo by jít o 100 tisíc v hotovosti a dalších sto na elektroniku, kterou cukráři využijí. Kdybych vyhrál, jel bych asi na nějakou pěknou dovolenou,“ uzavřel nadějný pekař.