Před třemi lety jste se po svých vydal na cestu do Jeruzaléma. Kdy vás to napadlo a proč?
O cestě do Jeruzaléma jsme mluvili spolu s přáteli, když jsme putovali po svatojakubské cestě do Santiaga de Compostela na jaře roku 2009. Pro mě znamená pouť možnost mít zase na chvíli 
v životě jasný cíl, potkat nové lidi, situace a díky tomu si 
i ujasnit, kam dále po návratu domů by měl člověk směřovat. Také mě to táhlo ke kořenům – mému patronovi svatému Pavlovi. Po roce jsem se do Jeruzaléma ve šlépějích sv. Pavla – tedy obzvláště v Turecku, Sýrii a Libanonu – opravdu vydal. Tentokrát však již sám, neboť nikdo z kamarádů neměl čas, možnost.

Jak dlouhá cesta byla a jakou výbavu jste na ni měl?
Z Vodňan do Jeruzaléma byste napočítali 4000 kilometrů. Rozumný čas na takovou pěší cestu je tak půl roku nebo aspoň čtyři měsíce, když hodně chvátáte. Tolik času jsem neměl, a proto jsem pěší putování kombinoval s autostopem a příležitostně 
i s dalšími dopravními prostředky. Cesta trvala po dobu postní – tedy 40 dní – a do Jeruzaléma jsem dorazil o Velikonocích 2010. Základem mé výbavy byla krosna, zimní 
a letní oblečení, pohorky 
a sandály, několik knih 
a poutnická hůl, kterou jsem cestou ochodil o 12 centimetrů.

Měl jste někdy po cestě chuť vrátit se domů?
Já jsem dříve podnikl i delší cesty po různých kontinentech a obzvláště v některých krizových momentech bych se opravdu nejraději viděl v klidu na břehu Blanice. Mám však teď pocit, že všechno to trajdání po světě mě dovedlo ke starému dobrému: Všude dobře, doma nejlépe. Na druhou stranu – bez všech těchto zkušeností, bych si toto dozajista plně neuvědomil.

Ti, které jste při své cestě potkal, od vás dostali úkol – zachytit své pojetí naděje, víry 
a lásky. Vzpomenete si na nějaký výtvor, který Vám v hlavě na dlouho utkvěl?
To byl vlastně hlavní impuls pro mou cestu. Vnitřně jsem si řešil tyto zásadní životní otázky a rozhodl jsem se během cesty oslovit lidi, které potkám, aby mi svou představu těchto základních ctností zachytili. Oslovení, které objasňovalo mou cestu, jsem měl v osmi jazykových verzích. Každý si mohl vybrat ze tří barev – zelená symbolizovala víru, modrá naději a červená lásku. Své pojetí zachytili na korespondeční lístek a ten jsem poslal svým přátelům a příbuzným do Čech. Zároveň jsem celkem šedesát autorů ze dvanácti zemí i vyfotil a vznikla tak výstava, jež měla premiéru na podzim roku 2010 ve Vodňanech a letos se konala též ve Strahovském klášteře.
Jedno z nejsilnějších zachycení bylo pro mě to od tehdy 44letého Izraelce Nadava. 
U památníku obětem holocaustu Jad vašem jsem tehdy odpočíval ve stínu borovicového háje. Dorazila tam i početná židovská rodina, aby zde při společném pikniku oslavili pesach. Nechtěl jsem je ani rušit, neboť jsem měl intenzivní pocit, že právě svou bezstarostnou a milou přítomností Víru, Naději 
a Lásku nejlépe vykreslují. Nadav však sám od sebe za mnou přišel, donesl mi jahody, a dokonce mi nabídl 
i nocleh u nich doma. I když zpočátku tvrdil, že kreslit neumí, vzal nakonec všechny tři fixy do ruky a vykroužil 
z nich na pohlednici propletenec. Jeho vysvětlení k tomu zní: „Žádnou z těchto božských ctností nelze oddělit."

Na oplátku jste těm, kteří úkol splnili, věnoval pohlednici Vodňan s Vaší adresou. Kolik se jich vrátilo?
Zde jsem s lidmi v kontaktu zejména skrze sociální sítě – ať už jde o libanonského cyklistu či srbskou studentku medicíny. Nejvíce jsem však ve spojení s Maďarem Davidem Simonem. Potkali jsme se před více než třemi lety 
v jedné zapadlé bulharské vesnici. Já jsem s holí putoval do Jeruzaléma, on s tou svou zase kolem světa. V plánu měl během pěti let přejít pět kontinentů a urazit 
55 000 kilometrů. Přišly mi tak například pozdravy od něj z Íránu či Nepálu. Před nedávnem pokořil v Ekvádoru rovník a nyní si to již štráduje v podhúří And v Peru. Rád bych ho po jeho návratu pozval do Vodňan, aby se kruh uzavřel.

O cestě jste sepsal dokonce knihu. Co v ní je a jak se jí daří?
Ano, pokud by vás zajímaly podrobnosti k cestě, můžete se je dočíst v knize Z Vodňan do Jeruzaléma ve šlépějích svatého Pavla. Loni vyšla poprvé a letos se jí dostalo druhého, rozšířeného vydání (nejsnadnější cestou je objednat si ji například přes internetové knihkupectví Kosmas). V každém případě bych putování každému co nejvřeleji doporučil. Jsem přesvědčen, že není nutné tahat sebe někam do daleké exotiky – skvělá dobrodružství prožijete v české kotlince stejně dobře.