V roce 1960, kdy Jůlie Režná (89) začala pracovat ve Šmidingerově knihovně, jí bylo 36 let. Kdo tehdy mohl tušit, že jí rukama projdou generace dětí, které na ni budou, už jako dospělí, vzpomínat se slovy „To bylo v době, kdy v knihovně pracovala Jůlinka Režná . . ."

Paní Jůlie spojila s dětmi a knihami svůj života na dlouhých 20 let. „To byla doba, na kterou velmi ráda vzpomínám. Věnovala jsem se dětem, které byly vděčné za vše, co jsme připravili. Čtení, povídání, besedy. A jestliže na mne vzpomínají i jako dospělí lidé, jsem velmi dojatá. Moc jim děkuji," svěřila se Jůlie Režná.

Lásku ke knihám viděla v rodině. Tatínek byl velký milovník kniha byl také členem spolku bibliofilů. „Knihy mne provázaly celým životem," pokračovala.

V roce 1960 knihovna ničím nepřipomínala moderní komplex, kterým nyní je. Ale lidé k ní tíhli a hledali v ní odpovědi na své pocity stejně jako dnes. Obzvláště pak v letech 1967 a 1968. „To se objevily knihy, které do té doby byly roky v trezorech. Třeba díla prezidenta Masaryka," dodala.

Naposledy byla Jůlie Režná ve Šmidingerově knihovně předloni. Zdravotní stav jí častější návštěvy neumožňuje. Ale to jí nebrání, aby „své" knihovně ke 170. výročí nepopřála: „Ať mají lidé o knihy stále zájem A aby do ní lidé chodily stále rádi."

Současné ředitelce Šmidingerovy knihovny ve Strakonicích Andree Karlovcové a bývalé ředitelce Ivaně Parkosové jsme položili pět stejných otázek.
1. Kdy jste se poprvé setkala se Šmidingerovou knihovnou?
2. Co vám dala?
3. Je také něco, co vám vzala?
4. jaký má knihovna podle vás v současnosti význam?
5. Co byste jí popřála?

Andrea Karlovcová, (2010)
1. To bylo hned moje první setkání a byla jsem tehdy ve druhé nebo třetí třídě. Pamatuji si, že jsem byla nemocná a můj táta mne přihlásil do knihovny a přinesl mi několik knížek. Úplně první byla Ať žijí duchové podle filmu. Byl plná fotek a dodnes ji mám hrozně ráda.
2. Uvedla mne do světa fantazie, protože to nekonečné množství všech možných knih nikdy jinde sehnat nelze. Setkala jsem se s dobrodružnými příběhy, dívčími románky a mnoha dalšími žánry. Fantazie je pro mne strašně důležitá i v dospělém životě. Nehledě na to, že toto prostředí strašně miluji.
3. Nevím, jak odpovědět. Když jsem začala studovat knihovnictví, doufala jsem, že v tomto světě budu pracovat. A splnil se mi sen. I když z té úřednické pozice to za poslední roky takové není.
4. Věřím, že má stále obrovský význam a bez tohoto přesvědčení bych svoji práci dělat nemohla. Význam umění čtení jako takového je nepřekonatelný bez ohledu na to, zda do knihovny chodíte, či nikoliv.
5. Aby i nadále fungovala uvnitř stejně dobře, jako v současnosti. Aby stále měla zaměstnance, kteří knihovnu považují za své poslání a mají ji rádi. A pochopitelně další a další nadšené čtenáře.

Ivana Parkosová, (1990 – 2010)
1. To už je let! Myslím, že to bylo v roce 1958 a chodila jsem do šesté třídy. Propadla jsem jí hned při své první návštěvě.
2. Velkou spokojenost, protože jsem měla kolem hodně hezkých a kvalitních knih. A také hezkou práci, vždyť jsem byla v knihovně 45 let a jako její ředitelka v letech 1990 až 2010.
3. Nic, i když mírné zklamání jsem zažila krátce po revoluci v listopadu 1989. Ale to nebylo vinou knihovny, spíše všeobecné nálady a hladu po denních informacích.
4. Na to se nedá odpovědět krátce, protože význam knihovny je vždy obrovský. Vezměte si, kolikrát se říkalo, že knihovny skončí. Když začal film, když nastoupila videa, DVD, internet. Ale knihovny se vždy udržely a vždy si svoje čtenáře našly. To přece jasně svědčí o tom, jaký význam mají a jaký jim přisuzují sami lidé.
5. Za poslední roky se městu podařilo knihovnu krásně zrekonstruovat a technicky vybavit. A tak bych jí – kromě čtenářského zájmu – přála, ať se jí daří jako dosud. Zaslouží si to.

Šmidingerova knihovna dnes slaví 170 let

Šmidingerova knihovna je jednou z nejstarších veřejných knihoven v Čechách.
V současné době sídlí hlavní provoz v prostorách na II. a III. hradním nádvoří a také v historické budově v Husově ulici.
Zlomové roky:
1843 – vlastenecký kněz Josef Šmidinger věnoval městu soubor knih určených k veřejnému půjčování.
1852 – finanční dar knihovně v závěti Josefa Šmidingera.
1916 – první doklady o čítárně.
1927 – založení Riegrovy knihovny okresního osvětového sboru.
1949 – knihovna je přemístěna do areálu strakonického hradu.
1951 – vzniká hudební oddělení.
1962 – k dispozici je metodické oddělení.
1981 – začíná se psát historie regionálního oddělení.
1993 – zavedení výpočetní techniky.
1997 – vzniká oddělení informací pro neziskový sektor.
1998 – připojení k internetové síti, vzniká oddělení pro nevidomé.
2003 – přestěhování pobočky Mír do bývalého sirotčince v Husově ulici.
2005 až 2007 – velká rekonstrukce hradu a také knihovny.
2013 – knihovna slaví 170 let od svého založení.
(Z publikace Šmidingerova knihovna Strakonice)

Zaměstnanci Šmidingerovy knihovny
Ředitelka: Mgr. Andrea Karlovcová.
Odd. zpracování fondu: Marta Hessová, Lucie Kálalová.
Odd. pro dospělé – beletrie: Markéta Knížková, Veronika Samková.
Odd. pro dospělé – naučná literatura: Iva Formánková, Jitka Kotálová.
Studovna, veřejný internet: Mgr. Gabriela Nováková.
Oddělení pro děti: Mgr. Blanka Auterská, Marcela Rejková.
Čítárna, hudební oddělení, oddělení pro nevidomé a slabozraké: Jaroslava Vokáčová, Petr Kalaš.
Odd. zákl. knihovnických informací: Irena Plošková, Martina Zusková.
Oddělení ekonomické: Renáta Slanařová.
IT: Bc. Tomáš Vlasák.
PR, řidič: Ladislav Kálal.
Pobočka Za parkem: Mgr. Alena Hrdličková.
Inf. centrum pro neziskové organizace, Ekoporadna: Ing. Jan Juráš.
Uklízečka: Lenka Havránková.