O start pod pěti kruhy připravilo strakonického plavce zranění z „ fotbálku“

S plaváním začal v osmi letech, jeho prvním závodem byl Voskův memoriál ve Volyni. „Byla ukrutně studená voda, to si pamatuju dodneška. Brečel jsem, že do vody nepůjdu. Pak jsem musel plavat padesát metrů prsa, nakonec jsem skončil třetí. Dohmátl jsem ale jednou rukou, takže mě diskvalifikovali. To byl start mé kariéry,“ vzpomíná Kollros. V polovině sedmdesátých let odešel Petr Kollros do Rudé hvězdy Brno – střediska vrcholového sportu ministerstva vnitra. V jejích barvách se stal čtyřiadvacetinásobným mistrem republiky a vyhrál Evropský pohár, a to v Československém rekordu.

V roce 1980 měl přijít vrchol v podobě startu na olympiádě v Moskvě, kam se Petr Kollros kvalifikoval. Té se však nakonec vůbec nezúčastnil. Důvod? „Týden před olympiádou jsme hráli fotbálek a jeden kluk mi při něm ukopl kousek palcového kloubu, takže jsem nejel,“ vysvětluje bývalý vynikající plavec. „Moc mě mrzí, že jsem se tam nepodíval. Je to cíl každého sportovce.“

Vrcholovou kariéru ukončil Kollros v roce 1982, o pět let později ale začal plavat v kategorii veteránů. I tady byl úspěšný. V tom samém roce se stal pětinásobným mistrem Evropy a ustanovil pět evropských rekordů.

V roce 1988 na mistrovství světa v Austrálii plaval Kollros ve čtyřech disciplínách – jednou byl první, dvakrát druhý a jednou třetí. Ale hlavně, v polohovce na 400 metrů ustanovil světový rekord platný dodnes. V roce 1989 se stal opět pětinásobným evropským šampionem a ustanovil nové rekordy. V roce 1991 zopakoval ten samý úspěch. V ten samý rok ukončil i veteránskou kariéru. Dělal i trenéra.

V současnosti se Petr Kollros věnuje podnikání. „Stěžejní je pro mě teď oblast masírování,“ dodává. Osm týdnů byl masérem účastníků televizní soutěže Bailando – tančím pro tebe.