Ministryně Nancy Faeserová doplňuje, že tato služba bude muset být koordinována s dalšími složkami v celém příhraničí. K tomu už byla silně posílena prezentace spolkové policie na polské a české hranici. "Ta může v úzké spolupráci se švýcarskými jednotkami kontrolovat také na švýcarském území a zabraňovat nedovoleným vstupům. Podobně by tomu mohlo být i v Čechách. Domluvy o tom už probíhají," řekla.
Den památek i v Rakousku
V zítřejším Dnu památek bude v Rakousku zpřístupněno zdarma 280 památníků, z nich 40 v Horních Rakousích. Jejich seznam je na tagdesdenkmals.at. Nejsevernějším je poutní kostel Maria Trost v Rohrbachu. Jedním z nejpozoruhodnějších je jistě žulový monument na Haushamerfeldu u Pfaffingu. "Tady se 15. května 1625 konala pověstná hra v kostky, při níž 38 zástupců sedláků muselo házet o život," přibližují OÖN a vysvětlují: "V roce 1620, na začátku třicetileté války, byly Horní Rakousy pro nedostatek vlastních finančních prostředků do válečné pokladny zastaveny Habsburky bavorskému vévodovi Maxmiliánovi I. Ten pak do nich vyslal berní úředníky a katolické duchovní k prosazení protireformace. Když měl být v květnu 1625 v protestantské farnosti Frankenburg jmenován katolický kněz, došlo k ozbrojenému povstání. Správce hrabství byl obléhán na hradě Frankenburg. Když byla rebelům přislíbena milost, obléhání vzdali.

Bavorský hejtman hrabě Adam von Herberstorff na 15. května svolal všechny mužské obyvatele do Haushamerfeldu k soudu nad rebely. Mezi asi 5000 obklíčenými muži bylo také 36 podezřelých vůdců povstání. Herberstorff jim řekl, že byli odsouzeni k smrti. Polovinu z nich „omilostnil“ - museli házet kostkami o život ve dvojicích. 16 poražených bylo oběšeno a další dva byli omilostněni.
Tato trestná akce se stala spouštěčem selského povstání, které vypuklo v květnu 1626. (tagdesdenkmals.at)
Osmdesátiny Julia José Iglesiase
Zase jedny kulatiny: Dnes je 80 let dalšímu slavnému zpěvákovi, připomíná Donaukurier. Narodil se jako syn madridského gynekologa a jako teenager snil o kariéře fotbalového brankáře. Vynikal v mládežnických týmech Realu, ale těžká autonehoda v Los Angeles mu překazila profesionální kariéru. 20 měsíců ležel napůl ochrnutý na nemocničním lůžku. Naučil se při tom hrát na kytaru a složil první písně.
Když ho ze špitálu pustili, na brankářské rukavice dávno zapomněl. Putoval v Madridu a v Londýně od baru k baru a začal vystupovat na festivalech. Na Eurovision Song Contestu 1970 v Amsterdamu byl čtvrtý a v kariéře dále stoupal. Prodal přes 300 milionů alb.
Julio s Mirandou v roce 2010.
Dnes žije zcela stažen v Karibiku, od roku 2019 se vyhýbá vystoupením, neposkytuje rozhovory, na instagramu má především staré fotky… Na sociálních sítích napsal naposledy 31. května, že pracuje na memoárech. Má prý jediný zájem - udělat šťastnými svou druhou ženu, 57letou Holanďanku Mirindu, s níž žije od roku 1992, svých celkem osm dětí (pět s Mirindou) a vnoučata… (Na snímku ze zdroje DK.)
Z prvního manželství se dcerou filipínského diplomata, modelkou a později novinářkou Isabel Preyslerovou (1971–1979) má dceru Maríi Isabel „Chábeli“ (52) a syny Julia Iglesiase Jr. (50) a Enriqueho (48).
První německá známka v dražbě
Poslední známky a dopisy z bývalých německých států z držení miliardáře Erivana Hauba (1932 bis 2018), bývalého šéfa obří potravinové firmy Tengelmann, byly dnes draženy v aukčním domě Heinrich Köhler ve Wiesbadenu. Vyvoláno mělo být 340 kusů "starého Německa".

Haub v padesátých letech vydražil při své první aukci v Hamburku také «Schwarzen Einser», tedy jeden krejcar černý, první poštovní známku vydanou v Bavorském království 1. listopadu 1849 a vytištěnou na ruční papír v tiskárně mnichovské univerzity v nákladu 832 500 výtisků.
80 let od premiéry Brundibára
Před 80 lety, 23. září 1943, byla dětská opera Hanse Krásy o dvou jednáních na libreto Adolfa Hoffmeistera z roku 1938 poprvé uvedena v nacistickém ghettu v Terezíně, na jevišti v podkroví bývalých Magdeburských kasáren. Židovská rada starších se snažila, aby tak byl život dětem alespoň trochu snesitelnější, říká historička Radana Rutová z Památníku Terezín.
Poprvé opera zazněla v provedení dětí ze židovského sirotčince v Praze někdy na přelomu let 1942 a 1943. V roce 1943 se většina tvůrců sešla v ghettu, kde byla opera znovu nastudována. Krása tam vytvořil novou úpravu z klavírního výtažku s částečně pozměněným textem. Po premiéře v ghettu mělo dílo do konce války ještě kolem 55 repríz.
Na výroční den premiéry v Terezíně chtěla na stejném místě uvést operu trvající asi 35 minut školní třída gymnázia Wülfrath v Severním Porýní-Vestfálsku, napsal DK. Učitel a farář Klaus-Peter Rex ji předtím s žáky uvedl například v židovské obci v Rize a pamětníkům holocaustu v izraelském kibucu.

Brundibár vypráví o dětech Pepíčkovi a Anince, jejichž maminka je těžce nemocná. Lékař jim doporučil obstarat pro ni mléko, ale neměli dost peněz. Chtěli si je vydělat jako varhanář Brundibár zpíváním na trhu, ale byli zahnáni jako narušitelé klidu. S pomoci kočky, psa a vrabce se jim podařilo shromáždit všechny děti města a prosadit se. "Brundibár je poražen," zaznělo na konci opery triumfálně.
Donaukuier připojuje, že mnoho posluchačů poznalo v Brundibárovi Hitlera, mimo jiné taky proto, že v představení v Terezíně nesl falešné vousy.
"Okupanti zneužili umělce k oklamáni světové veřejnosti před jejich vražednými záměry," cituje DK Radanu Rutovou. "Když v červnu 1944 čekali v Terezíně delegaci Červeného kříže, byl v programu návštěvy také výtah z Brundibára. Protože nacistům připadaly kulisy opery příliš ošuntělé, musel architekt František Zelenka přes vytvořit nové, pěknější…"
V roce 1991 byla tato dětská opera znovu objevena a znovu uvedena Dismanovým rozhlasovým dětským sborem.