Minulé pochody nejprve během čtyř let kompletně „prošlapaly“ katastrální hranici Tažovic a potom zamířily k sousedům. Na skalnatý vrch Tyterec s jezírkem u Zvotok, zaniklou Starou Škůdru, tajemnou „Kapličku“ nad Ohrazenicemi, Bučí horu nad Tažovickou Lhotou, energetické Boží kameny na Štěchovicku, kdysi leteckou hlásku Čepenec s kapličkou nad Volenicemi, Veletíny nad Lhotou s úžasnými výhledy i kraselovský rybníček Varhulici s katastrálně štěchovickými Dřetinami. Letošní výprava „přes hranice“ směřovala do katastru zvotockého, konečně, po dvanácti letech, navštívit samoty Skalice, tradičně zvané Škalice. Původně větší statek, později dvě samostatné chalupnické usedlosti. Se jménem, vycházejícím z blízkého okolí. Kamenitý svah Zámek, kamenné tarasy na rozhraní pozemků, svažující se k potůčku a skalnatý vrch Tyterec, s lomem, proslaveným vysoce kvalitní „modrou“ žulou. Dodnes k vidění na soklech tažovické školy a obecního domu. Takže Skalice od slova skála.

Jaroslava Holečková začala podnikat v roce 2001. Za svoji práci byly oceněna jako Významný živnostník Volyňska.
Miluje květiny, hlavně růže. Jaroslava Holečková je jim věrná celý život

Výprava „chytila vrstevnici“ jižním směrem, kolem Horouc lesa, směrem na Háje. Vytěžené a již znovu zalesněné holiny změnily kdysi jednolitý les k nepoznání a podobně k nepoznání zryté od divokých prasat, byly louky v Policích pod Hájemi. Jimi pochodníci sestoupili do údolí Skalického (v mapách Mladotického) potoka, jehož přechod byl nečekaně nejkrizovějším úsekem cesty. Ale podařilo se a dvě usedlosti, podle čísel popisných Skalický horní a Skalický dolní, přivítaly výpravu kompletní. A s překvapením. Na místě již čekali dva zasvěcení průvodci. Tažovický hasič Jiří, pocházející z horní chalupy a jeho Maruška, jezdící jako dítě k babičce do chalupy dolní. Hlavně nejmladší účastníci ani nevěřili jejich povídání. Nepřístupné místo, bez elektřiny, kdy sjízdná cesta sem nevede dodnes, pouze původní úvozová ze Zvotok a elektřina zavedena teprve v roce 2016 ! Místo, kde tehdy žilo skoro dvacet stálých obyvatel ze dvou rodin, s petrolejovými lampami, děti každý školní den pěšky do školy v Tažovicích, žádné ledničky, ale zabité prase viselo celou zimu ve studené stodole a průběžně se sdělávalo… A když si místní konečně nainstalovali malou turbínu s dynamem, vše vzala velká voda. Ve vzpomínkách tvrdá romantika…

Sýkorka modřinka
Začíná Ptačí hodinka! Celé Česko bude sčítat ptáky na krmítkách, přidejte se

Zpáteční cestu určoval nejprve potůček až do míst zvaných v Rybníčkách, kde ti starší ještě skutečný rybníček pamatovali a ti nejstarší dokonce velké pstruhy. Výstup mírnou stoupající úvozovou cestou zpátky do vsi zase připomněl bývalým žákům tažovické školy, jak tudy s paní učitelkou Divišovou pochodovali nebo běhali o hodinách tělesné výchovy. Do Rybníček a zpátky. Zavzpomínala určitě i Zdenka, absolventka poslední tažovické jednotřídky, uzavřené ve školním roce 1978/1979.

Pochod za krásného počasí, kdy se stejně jako loňský výšlap posouvaly teplotní rekordy (loni kolem patnácti stupňů, letos zase minimálně o stupeň více) se určitě líbil. Známí se pozdravili, popřáli si, ať je ten letošní rok lepší než minulý, zavzpomínali na bezstarostné dětství a doby minulé, kdy byl svět úplně jiný než dneska, především bezpečný a potom vyvětraní, s novými zážitky a s vědomím, že lidé se musí potkávat, mluvit spolu a mít společné vzpomínky, se rozešli zpět do svých domovů. Všichni se snažme, ať je letošní „trojkový“ rok dobrým rokem…

Miroslav Šobr, starosta SDH Tažovice